Mor nebyl jen strašákem středověkých měst, ale sužoval lidstvo mnohem dříve. Nová studie odhalila, že smrtící epidemie této nemoci decimovaly komunity lovců a sběračů na sibiřském Bajkalu již před 5500 lety. Vědci díky analýze pravěké DNA zjistili, že původcem nákazy byli pravděpodobně svišti, což vyvrací dosavadní předpoklad, že se infekce mohla šířit pouze v hustě osídlených zemědělských oblastech.
Mor způsoboval smrtící epidemie i v komunitách lovců a sběračů na Sibiři před 5500 lety, ukazují výsledky nové studie, která vrhá světlo na to, jak se lidé mohli poprvé dostat setkat s touto pohromou. Informovala o tom agentura AFP.
Mor je obecně spojován s krysami, které šířily nemoc v přeplněných středověkých městech a vyvolávaly pandemie, jako byla takzvaná černá smrt, která od 14. do 19. století zabila desítky milionů lidí po celé Evropě. To má ovšem daleko k drsné krajině kolem Bajkalského jezera na ruské Sibiři, kde archeologové již desítky let studují pohřebiště prehistorických lovců a sběračů.
"Jedna z těchto lokalit je obzvláště záhadná kvůli velmi neobvyklému věkovému složení zemřelých – zdá se totiž, že tu během krátkého období nemoci podlehlo mnoho dětí a dospívajících," sdělil novinářům výzkumník z Oxfordské univerzity Ruairidh Macleod. Kostry také nevykazovaly žádné známky násilí ani úrazu, což znamená, že pro tuto katastrofickou událost neexistovalo žádné rozumné vysvětlení, dodal jeden z autorů nové studie.
Když tým vědců sekvencoval pravěkou DNA 46 osob ze čtyř nalezišť v okolí jezera, zjistil u 18 z nich přítomnost bakterie Yersinia pestis – původce moru. To znamená, že téměř 40 procent těchto lidí mělo mor – což je vyšší podíl, než jaký byl zjištěn v některých středověkých hromadných hrobech. Pokusy o identifikaci moru v takto staré DNA navíc přinášejí mnoho falešně negativních výsledků.
"Výsledky proto nasvědčují tomu, že prakticky všichni na těchto pohřebištích zemřeli na mor během dvou epidemií, z nichž ta nejstarší se odehrála před 5500 lety," uvedl Macleod. "Bylo to naprosté překvapení," dodal.
Až do tohoto objevu byly nejstarší stopy moru zjištěny u zemědělských komunit v severní Evropě před přibližně 5300 lety. Jak smrtící však tyto pravěké kmeny moru přesně byly, je podle dalšího z autorů studie Eskeho Willersleva předmětem živých debat ve vědecké komunitě.
"Dosud se mělo za to, že k takovému druhu epidemie nemohlo mezi lovci a sběrači dojít," uvedl genetik z Cambridgeské a Kodaňské univerzity. "Vzhledem k tomu, že žili v malých skupinách a neustále se přesouvali, panovalo přesvědčení, že infekční onemocnění se nemohou skutečně uchytit a zničit celé komunity," dodal.
Je známo, že ve středověku mor šířily krysy, ale za tyto prehistorické sibiřské epidemie byl pravděpodobně zodpovědný jiný živočich: svišť tarbagan. "Svišti jsou považováni za původní hostitelský druh, ve kterém se mor poprvé vyvinul," vysvětlil Macleod. I dnes jsou případy moru šířeného svišti pravidelně zaznamenávány na Sibiři a v Mongolsku, kde se tito hlodavci loví pro kožešinu a maso.
"Pravděpodobně k první infekci došlo při kontaktu se zvířetem a poté se nákaza šířila mezi lidmi prostřednictvím kapének," uvedla spoluautorka studie Astrid Iversenová, profesorka virologie na Oxfordské univerzitě. Upozornila, že podle odhadů Světové zdravotnické organizace se dnes tři čtvrtiny všech nových infekčních onemocnění přenášejí ze zvířat na člověka.
Tito nešťastní pravěcí sběrači tak mohou být poučením pro moderní lidstvo. "Schopnost pochopit souvislosti mezi tím, kdy dochází k přenosu nemocí ze zvířat na člověka, a tím, jak se tyto patogeny vyvinuly, aby se dokázaly šířit v různých kontextech a na různých místech v čase i prostoru, je opravdu důležitá pro pochopení rizika, že se to stane i v budoucnosti," uvedl Macleod.
