Lze zabránit přísným ekologickým regulacím?

Emisní povolenky, omezování spalovacích motorů, zákaz klasických žárovek, regulace spotřeby elektrických spotřebičů, přechod na alternativní zdroje energie. Mohli bychom dlouze pokračovat. Vlády po celém světě se ženou za snižováním emisí, které lidstvo produkuje. Nové technologie jsou ale dražší a pro firmy i konečné spotřebitele tyto změny znamenají obrovský růst nákladů. Existuje jiná cesta?

Začít musíme sami u sebe

Nebavme se o tom, zda existuje globální oteplování a lidská činnost mění klima planety. Podívejme se spíše na to, zda se lidé chovají k planetě zodpovědně. Člověk je součástí přírody a měl by k ní chovat patřičnou úctu. Prakticky každý - každá firma, spolek i jedinec - může najít cestu, jak přírodě pomoci buď tím, že omezí svou spotřebu, nebo část času věnuje činnostem, kterými zlepšuje stav věcí.

Omezte jízdy automobilem - hromadná doprava v České republice patří k nejlepším na světě. Zkuste méně svítit, nenechávejte spotřebiče (například televizi) běžet "naprázdno". Nakupujte výrobky, které byly vyrobeny v tuzemsku a nemusely k nám letět přes půl planety. Třiďte odpad a při výletech vždy z přírody něco odneste, vezměte si s sebou tašku na odpad a sbírejte odpadky, které cestou najdete. Jednou měsíčně můžete v lese vysadit nový strom, který za svůj život vyčistí z ovzduší několik kilogramů CO₂.

I mnohé moderní technologie dávají smysl. Například solární panely na rodinném domě a další ekologické formy výroby energie představují dlouhodobě udržitelné řešení. S financováním může pomoci dotace a návratnost urychlí i rostoucí cena elektřiny. Počítejte nicméně s tím, že investice se vám vrátí během až několika desítek let.

Místo plastových brček papírová: Jednorázové šílenství?

Když lidstvo zjistilo, že jednorázové plastové výrobky ve velkém končí v lesích, řekách a mořích, kde se nerozkládají a narušují tamní ekosystém, přešlo na výrobky přírodnějšího rázu - ať už jde o papírové tašky, bambusové tácky, dřevěné příbory, či dokonce papírová brčka.

Jedná se sice o materiály, které se v přírodě mohou rozložit, to však řeší pouze jeden problém. Komplexním řešením je přitom absolutní minimalizace jednorázově používaných výrobků tam, kde je to možné. Zatímco u hygienických potřeb to často možné není, v případě stolování či tašek cesta k eliminaci existuje. Záleží však také na vůli každého jedince, jak se k problému postaví. Pokácelo by se však méně stromů, ušetřily emise z výroby a dopravy a příroda by se mohla nadechnout. A v konečném důsledku by se i snížil tlak na mnohdy nesmyslné regulace, které náš život omezují.