Čína je zdrojem světové nerovnováhy
18.11.2007 12:00
Nejsem holubice, spíše sova, tvrdí centrální bankéř Pavel Řežábek v polovině svého funkčního období v České národní bance. Doba na zvyšování sazeb ale ještě podle něho nedozrála. Řežábek svou práci v ČNB označuje za zajímavou a prestižní. V porovnání se svým dřívějším postem šéfa České konsolidační agentury si však platově pohoršil.
Všude se mluví o zdražování, ve společnosti se vytváří inflační očekávání. Bude na to centrální banka reagovat?
ČNB vždy reaguje na veškeré podněty, které získává. O tom, jestli bude reagovat zpřísněním měnové politiky, nebo ne, záleží na vyhodnocení konkrétních situací. Je otázka, jestli se očekává opravdu začátek nějaké inflační spirály, o čemž bych pochyboval.
Vnímáte říjnový růst cen, který byl nejrychlejší od roku 2002, jako nebezpečný pro další vývoj?
Teoreticky se může zdát číslo čtyři procenta vysoké, ale průměrná roční inflace už tak drasticky nevypadá. Inflace byla způsobena zejména nárůstem cen u potravin. Právě ceny potravin v minulých letech přitom působily spíše protiinflačně.
Je čas pro zvýšení úrokových sazeb?
Řekl bych, že je období diskuse o zvýšení sazeb. O tom, jestli ten čas až tak přesně nazrává, nelze jednoduše rozhodnout. Musíme si zároveň uvědomit, kde máme momentálně kurs koruny, která je velice silná. Je třeba zvážit riziko, že zvýšení sazeb může způsobit další posílení české měny.
Může samo posílení koruny zabránit cenovému růstu?
Ani výrazné zvýšení sazeb by možná nezabránilo cenovému růstu, protože nejsem přesvědčen o tom, že byť i významnější zvýšení úrokových sazeb může snížit ceny potravin.
Má centrální banka odhad vývoje cen potravin?
Odhady si centrální banka musí vždy udělat. Otázka je, do jaké míry je schopna zahrnout všechny faktory, které působí v České republice a ve světě.
Jsou potraviny hrozbou pro další cenový vývoj?
Pokud dojde jen k jednorázovému skokovému posunu o nějaké drobnější procento, není to až tak rizikový faktor. Pokud by to však vyvolávalo cenové posuny v dalších oblastech nebo další nárůsty v potravinářském sektoru, tak by to bylo významnější riziko.
Reforma počítá se změnami, které budou hnát ceny nahoru. Může proti tomu ČNB bojovat?
Je třeba si uvědomit, zda to bude jen skoková záležitost, nebo jestli to vyvolá zvýšení inflace i v jiných oblastech, což není úplně jisté. Například zvýšení spotřebních daní u cigaret nemůže mít dopad na inflaci do budoucna. Je to jednorázová administrativní záležitost. Totéž u alkoholu. Problematičtější jsou samozřejmě základní potraviny.
Zvýšení sazeb by tedy nepomohlo?
Osobně si myslím, že příliš ne. Zvýšení sazeb nedonutí zemědělce snížit ceny. Je to otázka změny subvencí, aby se zvýšila výroba potravin. To by mělo větší význam než momentální zpřísňování měnové politiky. Dochází zároveň ke spoustě úprav, které nejsou doceněny. U daně z příjmů se sníží sazby a lidé budou opticky brát více peněz. Kdo má ale hypotéku, bude mít nižší daňovou úlevu, takže se mu disponibilní příjem sníží. Efekt může být u některých skupin, které špatně predikovaly a jsou relativně na hraně, docela veliký.
Nemůže se stát, že se centrální bance vymkne v příštím roce inflace z rukou?
ČNB má inflaci pod kontrolou. Jsem spíše pro stabilnější měnovou politiku bez častého zasahování do tržních mechanismů. Na druhou stranu bych se nebránil postavit čelem k danému problému a výrazněji zvýšit sazby jako reakci na snahy zvyšovat ceny ve všech oblastech. Nemyslím si však, že tato situace už nastala.
V příštím roce tady budou daňové reformy a zároveň rychle porostou platy. Nebojíte se, že očekávání spotřebitelů mohou zrychlit inflaci?
Jestliže růst mezd nebude přesahovat růst produktivity práce, tak to vnímám tak, že jsme ve fázi přibližování k západoevropským členům Evropské unie. A měl by to být přirozený vývoj, kdy se chceme přibližovat k vyspělejším státům a „míti se lépe“. Kdybychom to měli brát jako důvod pro podstatné zpřísnění měnové politiky, tak by to bylo proti principům dohánění Unie.
Nemůže být nebezpečím, že firmy obtížně shánějí zaměstnance, což přispívá k rychlému růstu platů?
Důležitější než se bavit o přetahování zaměstnanců z jednoho podniku do druhého je debata o produktivitě práce v jednotlivých podnicích a o modernizaci. Je v České republice dostatečně rychlá? Připravují se podniky na tvrdý konkurenční boj? Nebo budou donekonečna říkat, že mzdy musejí být nízké, jinak bychom nebyli konkurenceschopní?
Musejí firmy začít ve větší míře modernizovat?
Nedostatek zaměstnanců nelze donekonečna řešit pouze sháněním zaměstnanců ze zahraničí, ale je to i otázka modernizace výroby v České republice.
Mají na to společnosti peníze?
Většina podniků na to má. Ten, kdo si myslí, že na to nemá, tak se nemůže dlouhodobě na trhu udržet.
Spousta zahraničních firem však hledá levnou pracovní sílu v České republice a často se za chvíli stěhují dál do Číny a dalších asijských zemí.
Každý vnímá Čínu pouze jako výrobce něčeho levného. Čína je však momentálně problémem celosvětové nerovnováhy. Budoucnost Číny zároveň není v tom, že bude donekonečna vyrábět levné věci. Začne vnitřně spotřebovávat a možná, že část podniků počítá s budoucím trhem, který je ve srovnání s Evropou několikanásobný a do budoucna je srovnatelný s americkým. Být tam dnes znamená tam být i v budoucnu.
Proč je Čína zdrojem nerovnováhy?
Kurs čínského jüanu je podhodnocený, protože je určován administrativně, a nikoli trhem. Čína tím pádem vrhá na celosvětový trh zboží, které je uměle podhodnocené. Inkasuje obrovské množství dolarů, které využívá k vytvoření státních fondů, které působí na celosvětovém trhu. Podobně se chovají producentské země ropy a plynu. Je obava, do čeho jsou zdroje investovány a za jakým účelem.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Týden.
Foto: archiv Pavla Řežábka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.