Postrach tří předsedů
26.08.2007 12:00
Před hlasováním o reformě jste ve sněmovně mluvil o černé díře, pak o tunelu a náraznících, do nichž narazí koalice. Připravoval jste si řeč dopředu?
Nepatřím mezi ty, kteří si projevy připraví a pak je přečtou. Obrat o tunelu a náraznících mě napadl až při vystoupení. Okamžitá myšlenka někdy bývá nejlepší a většinou i nejúspěšnější.
Tak postupujete pokaždé?
To ne. Někdy si přece jen dělám poznámky a dopředu vymýšlím headline. Trávím dost času v autě, obvykle řídím z Moravy a přitom se mi honí hlavou různé věci. Když mě něco napadne, zastavím a zapíšu si to, protože než bych dojel do Prahy, určitě bych to zase zapomněl. Jinak to nejde. Když pronesu půlhodinový projev, stejně z něj zaujmou dvě tři věty. Ty jsou potom použitelné pro titulek v novinách.
Učil jste se někde rétorice?
V době, kdy jsem byl v učení na elektromontéra, určitě ne. Reálnou politikou jsem se začal zabývat až v odborech. V letech 1990 až 1991 sem přijížděli školitelé z odborových centrál po celé Evropě. Učili nás i základům mediálního vystupování. Potom jsem jako člen a funkcionář sociální demokracie takovými kursy procházel každoročně. Není toho ale nikdy dost. Čas od času mám sezení s odborníky na public relations, kteří zhodnotí moje vystoupení v televizi nebo parlamentu.
To je zajímavé, protože s vašimi proslovy měli předsedové ČSSD, od Špidly po Paroubka, problémy. Podle čeho zvažujete, kdy se šéfovi postavit a kdy už by to bylo příliš?
Chci dělat politiku pro lidi a někdy mám pocit, že funkcionáři sociální demokracie nemají v tomto ohledu zpětnou vazbu. Je spousta členů, kteří mají svůj názor na předsedu, ale bojí se ho říct, protože by je to mohlo ohrozit při nominaci na kandidátku. To je pochopitelné. V té chvíli zavzpomínám na odborářské roky a předsedovi tu zpětnou vazbu poskytnu. Nechci s ním bojovat nebo ho napadat.
Máte v ČSSD tak jistou pozici, že vám vystoupení proti předsedovi nemohou ublížit?
Nejde o jistou pozici. O mou práci musí být zájem. Když nebude, určitě se uživím jinak, třeba znovu jako elektrikář. Kombinačky a zkoušečku bych ještě udržel. Moje výhoda je v tom, že jsem se nikdy netřásl před autoritami a nebál se o funkce. Říkal jsem si své, i když se to pak často obrátilo proti mně. Pak se pokaždé rychle otřepu. Asi mám podobné postavení jako Vlastimil Tlustý v ODS. Ve sněmovně je stejně dlouho jako já, mezitím se vystřídala generace a on si může dovolit mluvit tak, jak by to jinému neprošlo.
Jak to vypadá v praxi? Přijdete za Paroubkem a řeknete mu, že to se svou milenkou přehání a měl by se raději věnovat politice?
Ne. Pokud by o to stál, jsem připraven. Ale předsedové mají skoro pokaždé pocit, že jsou něco víc a že nepotřebují s nikým nic řešit do hloubky. Pokud jde o Jirku Paroubka a jeho přítelkyni – už nechci říkat milenku –, moje vyjádření v internetové diskusi bylo velmi korektní („Hlavně na Moravě jsme trochu více konzervativní v těchto věcech a mladé milenky nejsou vnímány zrovna pozitivně.“, pozn. red.) . Co následovalo na moji adresu, byl takový jeho úlet (Paroubek hovořil o moravských trpaslících a hulvátech, pozn. red.). Někdy reaguje příliš emotivně.
Jak je to na Moravě s milenkami?
Stejně jako jinde, jen se o tom tolik nemluví. Já se snažím říkat, co slyším ve svém okolí. K tomu nepotřebuji průzkumy veřejného mínění. Dám víc na intuici a na lidi z ulice. Také jsem nechtěl nikomu promlouvat do života, ale vadí mi, když se soupeří v tom, kdo se rychleji rozvede. K lídrovi sociální demokracie by měla patřit přiměřenost. Proč třeba pořádat okázalou oslavu narozenin v hotelu na Kampě? Mohl někde narazit soudek a upéct sele.
Bylo by podle vás nejlepší, kdyby se každý sociálnědemokratický politik choval jako odborář z Moravy?
To vůbec ne. Já ale moravským politikem zůstanu. Když jsem v politice začínal, chtěly po mně děti, ať je vezmu do Prahy. Řekl jsme jim: „Děcka, do Prahy si jděte, až dostudujete. My máme domov na Moravě, tady jsme se narodili.“
S Paroubkem jste si už všechno vyříkal?
Ty rodinné záležitosti určitě. Žádný velký problém mezi námi není. Existují ale otázky, na které nemusíme mít stejný názor: chování politika nebo eutanazie, s níž teď vyrukoval. Případně se mi nemusí líbit, jestli bude ČSSD na mítincích rozdávat jointy, jak se snaží navrhnout Dimun (mluvčí bývalého šéfa Unie svobody Pavla Němce, pozn. red.). Sociální demokracie potřebuje v čele tým, jehož různí členové budou oslovovat různé skupiny lidí. Tak to bylo i dřív. Miloš Zeman a Petra Buzková byli výraznými osobnostmi ČSSD, ačkoli spolu často nebývali v pohodě.
Teď to vypadá, že se tváře v sociální demokracii mění. Nastupují poslanci Hašek, Tejc, Rath... Necítíte se odstrčen?
Ani ne. Samozřejmě, předseda je vždy hodně vidět a kolem něho se pohybují lidé, které si vybere. To je jeho odpovědnost. Kdo má jakou podporu, ale ukázal minulý sjezd (Paroubka ve volbách předsedy podpořilo překvapivě málo delegátů, zatímco Škromach ve volbách místopředsedy získal největší podporu z celého vedení, pozn. red.). Otázka je, jaké si z toho člověk vezme ponaučení. Dnes je dobře, když větší prostor dostanou neokoukaní politici. Jiná věc je, jak funguje zákulisí. Není v pořádku, když různí asistenti chodí a říkají, že jednají ve jménu předsedy nebo jiných politiků. Mě docela potěšilo, když Jirka Paroubek popřel, že by měl s Dimunem nějaké užší vazby.
V rozhovoru pro Lidové noviny jste dokonce mluvil o práci neoficiálních struktur v ČSSD. Jak se projevuje?
Jde o lidi zaměstnané u politiků, kteří se snaží, obrazně řečeno, větrat kanálky ve straně. Zjišťovat, jaká je situace, případně získávat podporu pro svého politika. Vytvářet mu prostor a pomáhat mu. Každý z nich si ale musí uvědomit, že nakonec stejně rozhodnou stranické orgány.
Kanálky pro Paroubka větral i Dimun?
Pozici pana Dimuna nerozumím. V jeho případě mi spíš vadí, že ne s každým řadovým členem ČSSD se nakládá tak přednostně jako s ním. Ve straně je velmi krátce. Neznám ho, nechci se o něm vyjadřovat, dokud nezačne zasahovat do mých sfér a nebude se snažit ovlivňovat veřejné mínění v můj neprospěch. Funkcionáři by proti sobě neměli vést kampaně na veřejnosti.
Dimun to dělá?
To jsem neřekl. Opravdu se o něm nechci příliš bavit. Každé takové vyjádření může zvětšovat jeho popularitu a pocit důležitosti.
Petr Dimun je členem severočeské organizace ČSSD. Když se tamní straníci proti němu ozvali, Paroubek namítl, že Dimun napsal dvě brožury, zato oni ani jednu. Vy jste svůj poslední velký materiál představil na sjezdu v roce 2005. Nemá Paroubek pravdu, když vám vytýká, že se málo snažíte?
Měřítkem úspěšnosti politika je jedině výsledek ve volbách. Škromach dvakrát vyhrál volby. Jednou ve Zlínském, podruhé v Jihomoravském kraji. Základem pro práci Jiřího Paroubka jsou průzkumy. I když se podívám na ně, zjišťuji, že jsme přibližně stejně známí a oblíbení. Každý má své způsoby. Někdo napíše desítky článků, které nikdo nečte. Ani se neptám, jak ty články vznikají, zda jsou skutečně napsané, nebo jen podepsané. Já si to své odpracuji v terénu. Jsem mezi lidmi, občas si s nimi dám sklenku. Nikde se nedozvím víc.
To je pro politika nejlepší cesta?
Pro mě ano, pro jiného ne. Docela zajímavá bude přímá volba předsedy sociální demokracie. Teď nadávají na mě, na Paroubka, na Sobotku. Jestli nám všichni tihle kritici vstoupí do strany, budou mít někdy na začátku roku 2009 možnost přijít k volební urně. A zvolit si svého Paroubka, Škromacha, Sobotku a já nevím, kdo všechno bude kandidovat. Tím jsem ale neřekl, že se chystám kandidovat.
To pak ale nebude zajímavé, když proti Paroubkovi nepůjde jeho největší rival...
Kandidáti nemohou být jen dva. Doufám, že do té doby vstanou noví bojovníci.
Třeba David Rath? Ke straně se připojil teprve předloni. Teď je vidět všude.
Zajímavá postava. Prošel několika politickými stranami. Umí se prosadit. Pro veřejnost je nepřehlédnutelný. A teď začal hledat cestu, jak se zapojit do oficiálních struktur sociální demokracie a nebýt závislý pouze na libovůli předsedy. Když si do budoucna uhlídá věci, jimiž se dostává na hranici přijatelnosti, může to být jeden z kandidátů pro přímou volbu předsedy.
Na poslední schůzi křičel na dámu, na místopředsedkyni sněmovny Miroslavu Němcovou. Nezasloužil by si další pohlavek?
Jsou parlamenty, kde se mezi sebou poslanci mlátí nebo polévají vodou. Těžko soudit, jestli to od Davida Ratha bylo přiměřené nebo ne, ale svůj účel to splnilo. Ve chvíli, kdy se mělo hlasovat, už všichni naši poslanci seděli na místě.
Rath ještě v roce 2005 tvrdil, že poplatky u lékaře udělají z pacienta váženého klienta. Na „reformním“ zasedání sněmovny obrátil. Může důvěryhodně prezentovat zdravotnickou politiku ČSSD?
Rath se teď přizpůsobil programu sociální demokracie. U mladých lidí je třeba respektovat názorový vývoj. Osobně jsem velmi rád, když se názory dřívějších pravicových radikálů posouvají k pozicím sociální demokracie.
Vadí vám, jak politika zhrubla? Ta otázka se nabízí v souvislosti s Rathem i s některými vašimi proslovy.
Když chce politik ve zkratce vyjádřit určitou myšlenku, může použít vulgarismus, ale nemělo by to být pravidlem. Některé výroky Miloše Zemana nebo i moje přece přinesly oživení.
Víte, co jste kdysi prohlásil o Unii svobody?
Fekálie?
Také jste mluvil o „novém bordelu se starými kurvami“.
No vidíte a nakonec se pravda ukázala. Málem teď všichni šlapou chodník... Teď vážně. Hrubost politiky vidím jinde: s nástupem Topolánka a Paroubka skončila doba politického romantismu devadesátých let. Dnes jde mnohem víc o konfrontaci. To mému naturelu tolik nevyhovuje. Jako odboráře mě vždy učili, že je potřeba hledat řešení. Dokud budou strany ve sněmovně zastoupeny na základě poměrného systému, budou se muset umět dohodnout. V rámci volební kampaně samozřejmě pokaždé povedou svou občanskou válku, ale poté se musejí povznést nad věc a poblahopřát vítězi, i když se předtím nehrálo zrovna férově.
Narážíte na Paroubkovo povolební chování?
Řeknu příklad: kdyby po těchto volbách převládl většinový názor vedení sociální demokracie a umožnili bychom vznik menšinové vlády ODS, dnes by si Topolánkova vláda bez nás ani neškrtla.
Je Paroubek dobrý vůdce pro opoziční stranu? Jaký je rozdíl ve srovnání s tím, jak v opozici manévroval Zeman?
Jaký je Paroubek opoziční lídr, se ukáže až teď, když vládě prošla její daňová perestrojka. Do této chvíle si ještě lidé v ČSSD mohli dělat naděje, že Topolánek nedisponuje ve sněmovně skutečnou většinou... Rozdíl proti Zemanově opoziční éře je skutečně obrovský. Paroubek ani Topolánek nepředstavují na rozdíl od Zemana a Klause politiky, kteří by uměli překonat propasti a postavit přes ně aspoň bambusové mosty.
Zvykla si ČSSD za poslední rok, že je v opozici?
Ten přechod je složitý. Já pamatuji dobu před deseti lety, kdy jsme ještě nebyli u vlády. Většina členů našeho vedení už tu zkušenost nemá. Členové strany si v dobách vládnutí ČSSD zvykli na určitý úřednický servis a informace. Teď musíme pracovat jako dřív a obracet se na lidi, kteří jsou ochotni pro nás pracovat dobrovolně.
Sociální demokracie možná ještě neměla tak autoritativního šéfa, jako je Paroubek. Skutečně je tak důležité, kdo se vedle něho posadí na tiskové konferenci nebo při snídani pro novináře?
Někteří funkcionáři a politici ČSSD tohle přeceňují. Na veřejnost to ale nemůže mít žádný vliv.
Takže ve straně se na to hraje?
Ano. Někteří lidé od nás si myslí, že když se pohybují vedle významné osobnosti, stanou se sami důležitými. Ale nemůže to fungovat. Opět se nabízí srovnání se Zemanem. Miloš měl autoritu, ale díky svému nadhledu si kolem sebe dokázal udržet velmi široký okruh lidí. Nástup Jirky Paroubka byl spojen s velkými očekáváními už jen díky tomu, že se dokázal usmířit se Zemanem.
Víte, proč se nakonec pohádali?
Nejsem u všeho. Mohu jen hádat. Zdá se mi, že po relativním volebním úspěchu v minulém roce mohl Jirka nabýt dojmu, že už Miloše nepotřebuje. Neměla nastat situace, aby Miloš Zeman třeba jen uvažoval o odchodu ze strany. Může nám jen ublížit, že nakonec odešel.
Loni jste oslavil deset let v parlamentu. Baví vás to ještě? Nepřipadáte si už vyhořelý?
Někdy je to složité. Naštěstí se moje práce často měnila. Začínal jsem jako opoziční, pak vládní poslanec. Čtyři roky jsem dělal ministra ve třech vládách. Rád bych se časem dostal do pozice jakéhosi seniora, který mladším a ambicióznějším politikům poskytne zázemí. Také ale musím zvážit, aby se na místo, které uvolním, nedostal ještě větší blb než já.
Foto: Lucie Pařízková
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.