Stavební spoření patří dlouhá léta mezi nejoblíbenější produkty českého finančního trhu. V poslední době však jeho popularita slábne, spekuluje se dokonce o jeho možném zániku. Na svědomí to má série uskutečněných i neuskutečněných úprav z dílny ministerstva financí.
K těm realizovaným patří snížení maximální státní podpory ze tří na dva tisíce korun a zrušení daňové výjimky (každý klient už musí počítat s patnáctiprocentní srážkovou daní). Nyní má ministr financí Miroslav Kalousek a spol. v plánu další a razantnější změny, které by systémem stavebního spoření mohly opravdu pořádně otřást.
S tím, že státní podpora by se napříště dala využít jen pro účely bydlení, či s možností převést naspořené peníze do třetího pilíře důchodového systému souhlasí i zástupci stavebních spořitelen. Minimálně rozpaky ale budí úmysl otevřít trh stavebního spoření běžným bankám. Ministerstvo financí tvrdí, že otevřením trhu pro univerzální banky posílí konkurenční prostředí a stabilita produktu vzroste.
Stavební spořitelny jsou z ministerských plánů poplašené a hovoří o nerovných podmínkách a diskriminaci. Mají totiž zákonem přísně stanovené, jakým způsobem nakládat s penězi klientů - investovat je mohou jen velmi konzervativně, značná část uložených peněz musí být k dispozici dalším klientům na úvěry ze stavebního spoření.
Tato omezení by však pro běžné banky neplatila, s penězi klientů stavebního spoření by mohly nakládat vcelku libovolně podle svého uvážení. Že by mohl vzniknout protiprávní dvojdomý systém, ve kterém by stavební spořitelny a banky neměly rovné podmínky soutěže, varovala dokonce i Legislativní rada vlády. A zůstala oslyšena.
Co si o stavebním spoření vůbec a o plánech ministerstva financí na jeho úpravy myslí odborníci?
Tomáš Prouza, ekonom:
Navržená novela je smutnou ukázkou toho, jak lze zahodit šanci na rozumnou reformu systému. Předložený návrh ukazuje, jak obrovský je rozdíl mezi teorií a praxí. Teoreticky správný cíl posílit na trhu stavebního spoření konkurenci je v praxi naplňován naprosto nevhodným způsobem, který může vážně poškodit stavební spořitelny.
Pro ně totiž stále platí přísná pravidla nakládání s vklady klientů, zatímco banky, které budou moci nově stavební spoření nabízet, žádná omezení nemají a peníze klientů budou moci použít na mnohem výnosnější produkty. To jinými slovy znamená, že v pojetí bank se stavební spoření změní na zajímavý termínovaný vklad - ovšem nabízet levné úvěry ze stavebního spoření banky nebudou chtít, protože budou moci více vydělat třeba prostřednictvím nabídky spotřebitelských úvěrů.
Druhou velkou chybou návrhu je to, že umožňuje převést na penzijní spoření pouze celou naspořenou částku, nikoliv jen její část. Chytře nastavený systém by umožnil klientovi vybrat si, jak velkou část peněz chce uložit na penzi a jak velkou využít jinak. Nesmyslná volba buď-anebo bude znamenat, že peníze si na penzijní účet převede jen minimum klientů.
Petr Mach, ekonom:
Vázání státní podpory jen na situaci, kdy je spoření použito na bytové potřeby, je zbytečná byrokracie navíc, nápad převést lidem stavební úspory do penzijních fondů je trik, který má panu Kalouskovi zajistit odbyt pro donekonečna přibývající státní dluhopisy. Za jedinou smysluplnou změnu stavebního spoření bych považoval kompletní zrušení státní dotace.
Tento finanční produkt si musí zasloužit podporu střadatelů jako každý jiný produkt. Stát je navíc v hlubokém deficitu, tak je neospravedlnitelé platit ze státního rozpočtu miliardy na tento druh spoření. Ať je stavební spoření vztahem mezi stavební spořitelnou a klientem bez jakékoliv účasti státu.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci se serverem Penize.cz, si můžete přečíst zde.
