Norsko: poloostrov prosperity v moři krize
14.05.2009 13:20
Globální finanční krize vážně zasáhla ekonomiky drtivé většiny světových zemí. Téměř nedotčeno jí však zůstalo Norsko, jemuž se v hospodářsky příznivých časech podařilo vytvořit takové podmínky, které ho před problémy ochránily s pozoruhodnou účinností.
Zatímco většina států využívala období hospodářského růstu k rozmařilému utrácení, Norové se rozhodli šetřit. Šli také proti celosvětovému trendu oslabování role vlády v ekonomice, naopak nadále s úspěchem posilovali známý skandinávský model státu blahobytu.
Výsledkem je loňský růst norského HDP o téměř tři procenta a přebytek státního rozpočtu ve výši jedenácti procent HDP. Norsko je jednou z mála zemí na světě, která nemá absolutně žádný státní dluh. Co je tedy klíčem k takto úspěšným výsledkům?
S ropou jde všechno lépe
Severská země především dokáže perfektně využít výhod plynoucích z exportu ropy. Černé zlato přineslo za loňský rok přes prudký pokles cen do státní kasy 68 miliard dolarů. Samozřejmě, je to obrovské množství peněz, které však samy o sobě nemohou zemi přinést dlouhodobou prosperitu. Příkladem může být drtivá většina zemí OPEC nebo i Velká Británie, která dokázala výnosy z ropy marnotratně "projíst" i během období ekonomického boomu.
Norsko naopak přijalo zákon, na jehož základě putuje drtivá většina příjmů z ropy do takzvaného státního suverénního fondu. Díky úspěšným investicím, mimo jiné i do nákupu podílů v amerických bankách v době velmi nízkých cen, se stal norský státní suverénní fond jedním z největších a nejúspěšnějších na světě.
Norský přístup k zadlužování trefně popisuje tamní ekonom Eirik Wekre. "Nemůžeme peníze z ropy utratit hned, bylo by to okrádání budoucích generací." Tento postoj podle Wekreho sdílí většina Norů a stal se jakousi národní filozofií.
K téměř bezbolestnému překonání finanční krize přispělo také mimořádně dobré zdraví norských bank spojené s ostražitostí v poskytování půjček. Bedlivý dohled veřejnosti je donutil vyvarovat se rizikových investic, které potopily jejich islandské kolegyně. Přestože bankovnictví nyní představuje pouze dvě procenta norské ekonomiky, jeho bezchybné fungování zaručuje obyvatelům i firmám dobrý přístup k úvěrům.
Sen jednou musí skončit
Norský stát blahobytu má však i řadu kritiků. "Ropné peníze způsobily uspokojení většiny Norů," myslí si například ekonom tamní Handelsbank Knut Anton Mork. "Stále se staví více a více rekreačních objektů, lidé pracují téměř nejméně ze všech vyspělých zemí. Extrémně štědrá sociální politika zapříčiní konec norského ekonomického snu," dodává skepticky.
ČTĚTE TAKÉ: Po Dánsku otevře pracovní trh pro Čechy a Slováky Norsko
Tento čas je ale podle všeho daleko. Pomocná ruka vlády je všudypřítomná a neváhá podpořit i lidi, kteří v životě nepracovali a neodvedli do státní kasy ani korunu. Stát si to skutečně může dovolit, norský HDP na osobu je zejména díky příjmům z ropy 52 tisíc dolarů ročně, více má pouze Lucembursko.
Norský pohled na ekonomické problémy okolního světa asi nejlépe vystihuje prohlášení ministryně financí Kristin Halvorsenové. "Jako socialistka jsem vždycky tvrdila, že trh se nemůže regulovat sám. Samotnou mě však překvapilo, jak bylo jeho selhání silné."
Více o ekonomice Norska se dozvíte na stránkách New York Times.
Foto: Robert Sedmík, Reuters
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.