Back in the U.S.S.R.

Pojď a zahřej svého soudruha, zpívá v nesmrtelné písni Zpátky ve Svazu sovětských socialistických republik Paul McCartney za pomoci Lennona a Harrisona (Starr zrovna trucoval).

Neodolatelné vyznání jakési Moskvance či Ukrajince má s návštěvou amerického prezidenta v Moskvě společné jen to, že papalášům všech odstínů rudé se z něj ježily chlupy v uších v době studené války, která se nyní stala snad druhým nejcitovanějším výrazem hned po jménu Obama. Jenže když si na ten song vzpomenete, těžko ho dostanete z hlavy.

ČTĚTE TAKÉ: Medveděv podaroval Obamu jadernou brožurkou

Ještě před návštěvou se nechal Barack Obama slyšet, že ruský premiér Putin má velký vliv a přitom si jednu nohu zapomněl někde poblíž časů studené války. Rusko-americké vztahy jsou skoro tak katastrofální jako za studené války, je slyšet ze všech stran už dlouho.

Něco na tom bude, když předchozí administrativa George Bushe působila dojmem, že vztahy s Ruskem patří někam mezi Togo a Tobago (ano, tam se z velké části rozprostírá Atlantský oceán). Samozřejmě jen do loňského srpna, kdy ruská armáda vtrhla do Gruzie (Georgia´s always on my my my ..... mind, pěje McCartney, byť The Beatles určitě nemysleli Gruzii).

Obama ovšem nyní do Moskvy přijel představit svoji vizi nového světového řádu, resetovat pokažené vztahy, jednat o snížení jaderného arzenálu a vyřešit ještě pár maličkostí. Dojem ovšem trochu kazí to, že v Rusech jeho návštěva zdaleka nevyvolává takové vlny nadšení jako u Evropanů (You don´t know how lucky you are, boys).

Američané zase tak docela nevědí, s kým že se to vlastně Obama schází. Bravurně to předvedl někdejší Clintonův ministr obrany William Cohen v rozhovoru pro televizi Fox News (Been away so long I hardly knew the place). Premiérovi Vladimiru Putinovi během řeči stačil přidělit funkci prezidenta a na dotaz redaktorky, kdo v Rusku vlastně vládne, odpověděl, že to by si měli rozhodnout sami obyvatelé Ruska. To nepochybně, pokud by jim to bývalý-nejspíš-budoucí prezident, nyní premiér Putin zapomněl vysvětlit.

Je zřejmé, že nahradit smlouvu START 1 o jaderném odzbrojení, je běh na dlouhou trať. Přes všechny předpovědi „pozoruhodného pokroku" jej budou komplikovat odlišné představy na obou stranách a stesk Kremlu po pozici supervelmoci. Možná proto už dlouho předtím, než se schůzka prezidentů Obamy a Medveděva uskutečnila, dostala název „Summit omezených očekávání".

Washington si ovšem alespoň udělá jasno v tom, kdo stojí v čele Ruska a že mezi oběma hlavami je zřejmě menší rozdíl, než se na první pohled zdá(Hu Hey hu, yeah, yeah, yeah).

Foto: Reuters, ČTK/AP