Očima Martina Fendrycha
Bárta vyklouzl. Ale víme, co je zač

Vít Bárta, superguru VV, jásá. Uspěl s odvoláním k Městskému soudu (MS) v Praze proti podmínečnému osmnáctiměsíčnímu trestu za korupci, který mu napařil soudce obvodního soudu pro Prahu 5 Jan Šott. Předsedkyně odvolacího senátu MS, soudkyně Jarmila Löffelmannová rozhodla, že neuplácel.

Bárta předal svým bývalým kolegům Jaroslavu Škárkovi a Kristýně Kočí obálku se 170 a 500 tisíci korunami. Tvrdil, že to byly půjčky. Kočí a Škárka ho však obvinili z úplatku. Prý si penězi chtěl koupit jejich loajalitu. Škárku soudce Jan Šott letos v dubnu poslal za mříže na tři roky do vězení za podvod. To vše se rozhodnutím Jarmily Löffelmannové mění.

Zásadní argumentace MS zní: Bártovi nebyla žádná trestná činnost prokázána. Jeho finanční půjčky kolegům prý nebyly spojeny s protislužbou v oblasti obecného zájmu. (Trestného činu podplacení se podle zákona dopustí ten, kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu jinému mimo jiné poskytne úplatek.) Nemohlo tedy jít o korupci. Navíc soudkyně Löffelmannová celkem logicky namítla, že "ve vzájemné napjaté a nepřátelské atmosféře" by byl Bárta musel počítat s tím, že jeho úplatky Škárka nebo Kočí oznámí policii, a to by pro něj mělo ještě horší důsledky - možná dokonce politickou likvidaci. Použila i argumentaci soudu I. instance, podle níž Kočí a Škárka toužili Bártu poškodit, zničit.

Pokud jde o půjčky, které Bárta nabízel při jednání poslaneckého klubu VV, tam už dříve rozhodl Nejvyšší soud. Letos v říjnu sdělil, že nabídka peněz na půdě parlamentu = ústavou chráněný projev poslance...

Je to vše dost složité - právo je nesmírně složité - a málo pochopitelné. Löffelmannová nijak nenapadala soudce Šotta, jeho práci v podstatě nehaněla. Volně interpretováno vyšla z toho, že jeden gauner narazil na jiné gaunery, celé je to pořádně nechutné a věřit se nedá nikomu. Zbývá se držet litery zákona, jenže ten vyžaduje, aby úplatek byl za něco. Za nějakou konkrétní službu, získanou zakázku atd. Toto však bylo u Bárty zjevně až v druhém plánu. Potřeboval perfektně poslušné poslance, aby mohl naplňovat svoje byznys plány.

Pro veřejnost je závěr MS zklamání. Bárta se stal symbolem české politiky, její zkratkou, urychleným elementem. Udělal během dejme tomu roku to, co jiné strany (ODS, ČSSD, KDFU-ČSL atd.) budovaly dvacet let. Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg to řekl hned, jakmile byly Bártovy plány zveřejněny: nedělá nic jiného než ostatní partaje.

Zajímavý je závěr rozsudku senátu Jarmily Löffelmannové: "Celkově shrnuto, na rozdíl od obžaloby a názoru, který je prezentován rozsudkem nalézacího soudu, má odvolací soud za to, že celé záležitosti dal neadekvátní rozměr zájem médií a veřejnosti v důsledku na ní zúčastněných osob, jejichž chování ve stylu politického intrikaření nepodléhá trestní odpovědnosti, ale odpovědnosti před jejich voliči."

Soudkyně tu jasně naráží na to, jak jsou lidé znechuceni jednáním politiků a touží po odplatě. Vystihla to přesně. Nezapomeňme ale, že Jarmila Löffelmannová také poskytla jen jeden pohled na komplikované trestní právo. Uvidíme, jak jí soudce Šott odpoví. Mluvčí pražského městského soudu Martina Lhotáková k tomu řekla: "Samozřejmě nižší soud je oficiálně vázán naším právním názorem a měl by se řídit našimi pokyny. Teoreticky je možné, a někdy se stává, že si soud nižší instance svůj názor ponechá. To pak vede k často kritizovanému protahování soudu a neustálému vracení a odvolávání."

Pro veřejnost je důležité jedno zjištění: nelze věřit ani Vítu Bártovi, ani Jaroslavu Škárkovi, ani Kristýně Kočí. Bohužel je u nás velmi těžké najít politika, ministra, předsedu partaje, kterému se věřit dá.