Co se valí z kanálů

S větší či menší intenzitou se neustále mluví o bulvarizaci médií. Stává se tak v podstatě kdykoli, když se začne probírat ta či ona milostná aféra veřejně známé figury. Přiznám se, že tento termín nemám moc rád, protože je více hodnotícím postojem než vymezením mediálního žánru a médií.

Bulvár je slovo, které je stále více používáno pro označení něčeho špatného nebo negativního než pro rozlišení typů médií. Stejně tak mi leze na nervy, když vidím titulky k rozhovoru třeba s Mirkem Paroubkem nebo Jiřím Topolánkem, kteří se předhánějí v tom, kdo lépe „vyřešil“ své manželky v souvislosti s milenkami, a pronikají do všech médií napříč. Frekvence užívání slova bulvarizace médií se zvýšila ve spojení s připomínáním výročí smrti princezny Diany, kdy úvahy opět směřují k myšlence, že se stala obětí senzacechtivých paparazziů, kteří v honbě za exkluzivním záběrem dohnali jejího řidiče k rychlé jízdě. Ta skončila nehodou a její smrtí. Je už to dlouhých deset let, během nichž se média hodně změnila; stejně tak je to už skoro padesát let, kdy podobnou situaci natočil Fellini ve Sladkém životě. Ten princip je pořád stejný a vychází z touhy po poznávání intimních osudů, rozdíl je jenom v množství kanálů, z nichž se na nás tyto důvěrnosti valí. Díky technologickém pokroku, který je obrovský, jsou těch kanálů mraky a informace z nich vycházejí hodně rychle hlavně díky internetu. A co více, je jich tolik, že člověk těžko rozpozná, odkud ten smrad vychází. Problém ale není v mísení ani počtu kanálů, ale hlavně v tom, kdo a co do nich pouští. Problém je ve zdrojích – podobně jako když princezna Diana získala poprvé velkou pozornost kanálů, když do nich vypustila historky o svém soukromí s princem Charlesem.

Hezký týden