Editorial 12/2007

Vážení a milí čtenáři!

Zarputilost, absence soudnosti a touha udržet se za každou cenu. To je pouze základní výčet vlastností Jiřího Čunka, které mu zřejmě pomohou prodlužovat život ve vládním křesle. Ale není to jen jeho zásluha, nahrává mu situace ve vlastní straně a křehkost celé vládní koalice, která si žádné velké spory dovolit nemůže.

Kdybychom žili v normálním prostředí, šéf lidovců by ve vládě ani v čele strany dávno nebyl. V normálním prostředí ale nejsme, protože už sám vznik současné vlády postavené na dvou hlasech zběhů nebyl standardní. Za těchto okolností je naivní očekávat, co je jinak přirozené, tedy že ministrem, nebo dokonce místopředsedou vlády nemůže být člověk stojící proti tak závažnému podezření z přijetí úplatku, které navíc vyvrací tak zmateně. Jiří Čunek by měl odstoupit hlavně kvůli této neschopnosti, jež je projevem nedůvěryhodnosti. Samo obvinění totiž může u soudu klidně ustát, protože jak je všeobecně známo, korupce se prokazuje velmi obtížně a je docela možné, že Čunek nakonec odsouzen ani nebude.

Vyvzdorovaná vládní kariéra někdejšího vsetínského starosty pokračuje paradoxně právě proto, že lidovou stranu přivedl do největší krize od roku 1989. Jeho skandál ještě více prohloubil problémy, které vyrobil Miroslav Kalousek, když plánoval vládu se socialisty za podpory komunistů. Kalousek, jenž má ve straně stále velký vliv, se do čela vrátit nemůže a svého kandidáta nemá. Za této situace mu oslabený Čunek vyhovuje a může si prosazovat své zájmy. Podobně vyhodnocuje situaci i ODS, pro kterou je tlak na rezignaci Jiřího Čunka zbytečným rizikem ohrožujícím stabilitu vlády. Mnohem více nakonec vytěží z lidovců zahnaných do kouta.

Hezký týden