Glosa
Fajn stávka. Evička jela na koni

Stávku, alespoň pokud jde o Prahu, která to podle včerejších zpráv měla "odnést“ nejhůř, bych přivítal ne jednou za dvaadvacet let, ale jednou týdně.

Jezdím do práce na kole. Stávka pro mě osobně tedy nepředstavuje žádnou komplikaci. Přesto jsem si říkal: To bude opruz, Prahu ucpou osobáky, žádné blokády odboráři ani dělat nemusejí, řidiči město zablokují sami. Jenže žijeme v čase mediálním, lidé všema svýma očima visí přilepeni na televizi a internetu a rádi se děsí. Kdekdo se zřejmě děsil, že budou zácpy, takže ti, kteří pracují v hlavním městě, raději jízdu autem vzdali.

Byla to po ránu pohoda, rekreace. Muži a ženy šlapali pěšky, někteří, nemnozí, sedli na kolo, ulice zely prázdnotou, auta téměř žádná, klid, slunce a na tvářích, úplně vážně, nelžu, nefabuluju, nefantazíruju, jsem viděl úsměvy. Lidé šli do práce a usmívali se, i na kole se usmívali. Těch pár, co jelo autem, nebylo stresováno v koloně a taky se usmívali, nenajížděli na mě, nehrozili, jak to občas, vycukaní z popojíždějí, činí.

 Fajn stávka. Pan premiér Nečas mi to snad odpustí. Včera hřímal, že stávkující zemi způsobí "miliardové škody“. No, nevím, jestli miliardové, milí Jardové, nějaké asi vzniknou. Ale ty úsměvy pěšky jdoucích, na kole šlapajících, ba i šoférů škody hravě vyváží.

Ještě něco. Viděl jsem dívku, jak jede na koni. Jela v Praze do práce na koni. Představuju si, že se jmenuje Eva a opakuju si: Evička jela na koni. Stávka stála za to a měla by být častěji.