GLOSA DNE: Rok a čtvrt bez rodiny

Soudní znalci nechtějí pustit týrané chlapce Ondřeje a Jakuba z Klokánku. Stát jako by nevěděl, že každému dítěti je nejlépe doma, mezi svými. Že tam všechno nejspíš přebolí.

Jenže u kluků z brutálního kuřimského případu je to všechno mnohem složitější. Jaképak "své" oni mají? Maminka je trápila, tatínek jim nepomohl. Nevěděl o tom, ale taky se o ně několik let nezajímal. Nikdy je sám nevychovával, ani když byli zdraví. Jak si s nimi poradí teď, když jsou duševně poznamenaní týráním? Každá jeho chyba vrátí děti, které svůj život bez psychofarmak zatím nezvládají, o několik měsíců terapie zpět. Otec se teprve učí, jak synům pomoci, když je přepadne nával úzkosti. Jak neztratit nervy, když dostanou záchvat agresivity. Co dělat, když přijde řeč na maminku. Pouze citem se chlapcům, kteří z prožitých strázní duševně onemocněli, nepomůže. A otec si pod dohledem odborníků osvojuje, jak svým dětem pomoci i jinak, než je mít prostě jenom rád.

Záměr znalců pozdržet stěhování Jakuba a Ondřeje k otci není zlovolný. Přesto je pravda, že nebýt státu, mohlo být dětem mnohem líp. Jak zvládat jejich časté špatné stavy už totiž mohli umět i další dva lidé, kteří je mají velmi rádi: babička a dědeček Mauerovi. Proti dětem se nikdy neprovinili, přesto se ke svým vnukům zatím nesmí ani přiblížit. Říká se tomu předběžné opatření. Smyslu v něm není ani zbla, ohledů na chlapce ještě méně a předběžně trvá už 16 měsíců.

ČTĚTE TAKÉ: Týraní chlapci zůstávají v Klokánku. Už 16 měsíců

Foto: Robert Zlatohlávek