Glosa
Líto Ratha

David Rath, poslanec ČSSD, byl jako nebezpečný zločinec eskortován z vazební věznice a promluvil ve sněmovně. Dokonale přesvědčivě. Kdybych neměl vlastní informace, zřejmě bych mu uvěřil do puntíku a obvinil Jana Kubiceho, ministra vnitra, z komplotu. Zosnovala jej prý "Kubiceho chobotnice". Podstatné: Rath ve své řeči neřekl, že nevzal úplatek. Neřekl, že nenesl peníze, ale víno. Zato řekl či naznačil, že šlo o peníze na volby.

Poslanec využil všech slabin systému. Vydává je za manipulace a zosnování léčky. Poukázal na to, že oznámení loni učinil bývalý detektiv ÚOOZ (pro Ratha "Kubiceho člověk"). Zdůraznil podivuhodný fakt, že oznámení sepsal náměstek nejvyššího státního zástupitelství (NSZ) Igor Stříž - věc skutečně velmi neobvyklá. Zdůraznil, že věc, ač se odehrávala ve Středočeském kraji, byla dozorována z Ústí nad Labem. Mluvil o masivním nasazení techniky a o tom, jak se měsíce čekalo, až do toho Rath spadne, až se chytí.

Policista Gregor, který oznámení na NSZ učinil, měl obavy, že středočeská policie dá Rathovi echo. Proto věc zřejmě sepisoval Stříž a proto nejvyšší žalobce předal věc do Ústí Lence Bradáčové. Důvodem je tedy nikoli komplot, ale to, že žaloba i policie tečou jak cedník.

Problém Ratha je, že ho chytili. Že tu nešťastnou škatuli na víno nesl. Ve sněmovně už ani netvrdil: Myslel jsem, že je v ní víno. Člověk nemusí osobně znát Kubiceho, aby věděl, že věc organizovali státní zástupci, nikoli ministr vnitra. Ale Rath dobře ví, že se sousloví "Kubiceho chobotnice" chytí, že to je mediální sousloví. "Pospíšilova chobotnice" by sice byla víc na místě, ale tolik by nezabrala.

Peníze na volby

Rath naznačil, že šlo o peníze ne pro něj, ale na volby. Tím do maléru zatáhl celou ČSSD. Ale nejen ji, taky jiné strany, které mají s černými fondy (zvící stovek milionů korun) bohaté zkušenosti. David Rath tím naznačuje: Dělal jsem to, co běžně děláte vy všichni. Mě chytili, protože si to někdo objednal. Vás mohou lapit příště

Středočeský exhejtman vyzval policii, ať nasadí odposlechy na ministry a jejich náměstky, na policejního prezidenta, na vysoké žalobce. Poukázal na IZIP, ProMoPro, Opencard a další kauzy, v nichž zahučelo nikoli sedm milionů, ale stovky milionů. Chytré. To zabere. Ve vládě sedí tři, možná i více kmotrovských ministrů. Olepit je odposlechy - a může se vesele zavírat a soudit.

Rath se prohlásil za politického vězně (bylo mu zřejmě celkem jasné, že bude vydán k trestnímu stíhání). Po projevu ve sněmovně získá mnoho příznivců, mnohé nepřesvědčené jistě svou dokonalou řečí přesvědčil. Zaklínal se, že zakázka na opravu zámku v Buštěhradě nebyla předražená. Tím naznačil, jak se bude hájit: pokusí se dokázat, že nebylo za co, proč ho uplácet. (A do toho perfektně zapadá oznámení, že to byly peníze na kampaň.)

Sedmičku Rath pominul

Posluchač, dokonce i zavilý antirathovec, musel přiznat, že poslanec měl prakticky ve všem pravdu. Tomu napomohlo i to, že ve sněmovně už nepopřel sedm milionů. Prostě je pominul. Jako by o ně nešlo. A o to mu šlo: aby o těch sedm milionů už nešlo, aby na ně lid a kolegové zapomněli. Jenže na těch sedm melounů zapomenout nejde.

Několik lidí mi v posledních dnech docela vážně řeklo: "Je mi toho Ratha líto." Proč? Asi ze stejného důvodu, pro který poslanec Rath lituje sám sebe. Kolem se to hemží úplatkáři v řádech stamilionů, kolem se to hemží kauzami, v nichž beze stopy zmizely desítky, ba stovky miliard, ale ve vazbě, v kruté vazbě, hnije jenom Rath. Tohle on cítí jako nespravedlnost - a jiní také.

Přesto pořád dál platí: chytili ho se sedmi miliony. A to se nesmí. Dokonce ani Rath to nesmí.