Mirkův nepřítel Mirek

Největším nepřítelem Mirka Topolánka a jeho vlády je Mirek Topolánek. Protivníků má sice už tak dost, ale sám se rozhodl, že se sobě stane tím největším. 

Řada problémů, jež premiér vyrábí, je vzhledem k jeho povaze neodstranitelná, některé vznikají z logiky věci. Zranitelnost jeho vlády automaticky vyplývá ze způsobu, jak dosáhla důvěry v parlamentu. Opřela se o hlasy dezertérů, a nutně tak klade obrovské nároky na loajalitu a disciplínu všech koaličních partnerů a poslanců.

Celé Topolánkovo vládnutí provází aféra Jiřího Čunka - aby premiér svoji sestavu udržel u moci, neštítí se prokazatelného zasahování do nezávislého rozhodování justice. Cena? Ztráta důvěry v systém, tedy ve vládu, která jej udržuje.

Paralelně s tím je křehká vládní většina ohrožována vnitrostranickými bojůvkami. Ty nynější, jako vzdor poslance Tlustého nebo poslední vypovídání poslušnosti dvou zelených poslankyň, ke stabilitě vlády jistě nepřispívají. Sama vláda si komplikuje existenci neschopností prodat alespoň to málo z reformních kroků, které udělala, a opozice doposud úspěšně torpéduje všechny dosavadní změny.

Topolánkovou odpovědí je defenziva, rezignace a pozastavení dalších reforem. Absence schopnosti mluvit a vysvětlovat se nejvíce projevuje při jakýchkoli problémech, které vznikají. Kauzu s volvem přece mohl jednoduše objasnit a ušetřit si zbytečné podezírání. Pravda, něco vysvětlit opravdu nejde. Například okolnosti soukromé dovolené na Sardinii. Pokud by výletníci promluvili, ztratili by další body. To si opravdu nemohl podobnou cestu odpustit? Musí všechno dělat tak okatě a hloupě?

Vysvětlení se nabízí jediné: Mirku Topolánkovi zřejmě nezáleží na více než jednom funkčním období. Dobrovolně otvírá Jiřímu Paroubkovi dveře do Strakovy akademie. A může se tak stát ještě dříve než za dva roky, kdy mají být řádné volby.

Hezký týden