Mrtvoly na silnici

Letos o prázdninách přibylo na silnicích mrtvol. První týden zahynulo 34 lidí, druhý 29. Od 25. června, kdy na některých školách začínaly prázdniny, do 12. července zemřelo celkem 73 lidí. Síla.

Policie a ministerstvo dopravy rezignují: Nevíme si s tím rady. Kontrol řidičů je prý hodně, tisíce policajtů. Tak kde to vázne? Zjevně i v nás, řidičích. Člověk nasedne do auta a něco se v něm přešupačí. Dokonce už i ženy bývají agresivní za volantem - což dřív nebývalo.

K TÉMATU: Tragický start prázdnin. Policie neví, co s tím
                    Smrtící silnice: za poslední dva týdny zemřelo 73 lidí

Auto bereme jako přísně osobní zónu, "MOU-ZÓNU". Nejradši jezdíme sami, abychom si to užili. Jenže ono už si to dnes nejde užít, provoz je šílený, silnice u nás bídné - často úzké, nepřehledné. Dálnice neslavné. A my se někde potřebujeme REALIZOVAT.

Představa realizace je jasná: jet, nečekat. I když jsou třeba šraňky dole a blíží se vlak. Když se dnes někdo realizuje tak, že nespěchá, jede opatrně, rád dá přednost, je "divnej". Pro zdrcující většinu šoférů a šoférek je to ANTIREALIZACE, sebe-zapření, sebe-popření, ne-li rovnou přímo sebe-potření.

Svědčí o tom zážitky cyklisty. Kolo není na silnici vnímáno jako slabší sestřička, ale spíš jako hovado, které řidiči usedlo u rybníka na paži. Jel jsem teď nedávno ze Štětí do Lužických hor. Částečně po českolipské silnici. Pokud nejedete za krajnicí, neustále na vás někdo troubí a ťuká si na čelo. Velice často vás řidič "lízne", což znamená, že bojujete s pádem z křehké silničky (míněno silniční kolo). Zkrátka silnici berou řidiči jako SVOJI DOMÉNU. Jsou ochotni se o ni servat s ostatními šoféry, ale ne už s kolaři, to ne, to už by bylo moc.

Před Českou Kamenicí mě předjíždělo auto. Řidič přibrzdil, jeho spolujezdec stáhl okýnko a vší silou na mě zařval. Velmi milý, příjemný zážitek.

Takže jedna stránka maléru jménem mrtvoly na silnici jsme my, řidiči. Druhá jsou policisti. Ano, dělají kontroly. Mraky kontrol. Ale často kontrol, jejichž cílem není vyšší bezpečnost, ale buzerace a "pokutizace". Stále, už mnoho let, platí, že v rizikových úsecích silnic dopraváka nepotkáte ani omylem. Předjíždění přes plnou čáru (jež, jak známo, není zdí) je běžné. Vytlačování ze silnice je běžné. Policista nejradši kontroluje někde ve městě, v klídku. Město vymyslí absurdní blbost - snížení rychlosti kvůli hluku, který se tím ovšem nesníží a exhalace se zvýší - načež strážníci nasadí radary a vybírají a vybírají. Nikdo není ohrožen a mnohý je pokutován. Dopravní policista není ochránce bezpečné dopravy, ale něco jako výběrčí daní.

Když se dá dohromady jakási podivná tuzemská frustrace, jež je kompenzována za volantem (a poslední dobou často už taky za řídítky), s letitou leností policie, pak je mrtvol na asfaltu dost. (Plus to vedro.)

Ilustrační foto: ČTK