Očima Martina Hekrdly
Nejtěžší úkol Miloše Zemana

Už jsem zde 28. ledna citoval premiéra Nečase nad konečnými výsledky prezidentských voleb. Je to "nejpřirozenější kandidát", řekl tenkrát premiér o vítězi. A musím citovat své vlastní přitakávající vysvětlení oné přirozenosti: "Měli jsme tu tři silné osobnosti: Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Ano, tak to - v dobrém i zlém - bylo, tak to je. A tak to bude zapsáno do kronik." Má-li být Pražský hrad zrcadlením našich nejnovějších dějin - jejich posledních 23 let - muselo dojít k inauguraci toho třetího.

Všichni tři tvořili jakýsi průnik osobnostních a programových množin na půdě Občanského fóra (OF), té bezbřehé struktury, jejímž "členem" - bez členských legitimací a seznamů - byl každý, kdo souhlasil se základním cílem: transformací bytostné nedemokracie v demokracii. Šlo napohled o paradox. Kde totiž není členstvo, nelze zjistit, kde je většina a kde menšina, a - řekl k tomu svého času disident a člen Koordinančního centra OF Petr Uhl - "musíme to uzavřít, že Občanské fórum není založeno na demokratických principech". Čirá nezbytnost, věčný úděl všech revolučních štábů, včetně těch sametových, ba hedvábných. Dějiny znají i režimy, jimž to zůstalo...

Václav Havel byl přirozeným mluvčím všeobecné touhy po změně i lidskoprávního, k partajnictví nedůvěřivého - a ekonomickým otázkám poněkud vzdáleného - disentu. Přivedli mu tedy Václava Klause s tím, že je to ekonom na slovo vzatý: "Tak dobrrrá, tak se tady posaďte," zaráčkoval první prezident éry, ve které žijeme. A bylo vymalováno.

Pionýři, mravokárci a budovatelé

Klaus se posadil. A prosadil své pojetí transformace. Osekáno na kost, znamenalo, že jakkoli se provede "odstátnění" a do číkoli rukou bude stát privatizován (třeba i bezednou úvěrovou díží klausovského "bankovního socialismu"), bude to dobré. Hlavně že vznikne trh. Ten už pak přece sám zařídí, že bohatství skončí na těch správných kontech. Klausova amnestie má tedy i svoji "vědeckou" oporu. Nač trestat "pionýry" z počátků tržní éry, kteří klestili cestu jedinému zdroji obecného blaha? Nebo jinak: Nad čím by Havel a my všichni moralizovali o "mafiánském kapitalismu", kdybychom neměli Klause a jeho heslo: "Jen více o Kožených"?

Miloš Zeman sepsal první program Občanského fóra. A od samého počátku naší liberální demokracie tlačil na keynesiánskou alternativu ekonomické transformace - nejprve z velkoplošných obrazovek po celé Praze, pak v Občanském hnutí, na něž (a na ODS) se rozpadlo OF, a vposled z čela ČSSD. A byl to on, kdo z této pozice dokončil "budování kapitalismu v Čechách" (Tomáš Ježek) privatizací bank a jejich očištěním od (nezbytných?) ztrát z éry Klausova premiérování. Nepsaná (1996) i psaná (1998) opoziční smlouva nebyla tedy jen výrazem patového rozložení sil, ale i projevem hlubšího systémového - zdaleka nejen osobnostního - souznění obou politiků.

Strážci řádu (i neřádu)

Všichni tři se zasekli na něčem, co se v podobě zjevného fundamentalismu ocitlo nedbalkách, pokud se přímo neobrátilo ve svůj opak. Jestliže pro Václava Havla byla lidská práva základem všeho bytí, dospěla nutně tato jejich fundamentalizace ke svému opaku ve strašlivém sousloví "humanitární bombardování". Selže-li "neviditelná ruka trhu" v globální krizi, v očích Václava Klause tato "chřipka" znamená, že volného trhu bylo příliš málo, poněvadž jej viditelná ruka státu škrtila.

Pro Miloše Zemana rovněž - znovu to v pátek vyplynulo z jeho inauguračního projevu - nejsou krizové jevy plodem normálního fungování soukromé tržní ekonomiky (plodem vynuceného přesunu "baťovských" podnikatelů do finanční sféry, když se jim reinvestování do běžné produkce prostě nerentovalo), nýbrž jedině plodem kmotrovských ostrůvků "negativní deviace". Svým vztahem k islámské "anticivilizaci" si Zeman bezděčně podává ruku s "humanitárními" bombardéry Václava Havla, svým pohrdáním "nemakačenky" s volnotržním koránem Václava Klause.

Tres faciunt collegium - Tři tvoří spolek," říkávají latiníci. U nás však tři tvoří systém. Tři naši prezidenti éry liberální demokracie západního střihu si symbolicky podávají ruce při výměně stráží na špici systému, který se globálně zadrhává. Víc, než si kdy všichni ti "přirození" prezidenti dokázali představit.

Také proto je hned ten první úkol, který si Miloš Zeman stanovil - "uklidnění a stabilizace české politické scény" - úkolem nejtěžším.