Paroubkova pátá zteč: tentokrát jde do tuhého

Nejprve shrňme fakta: ještě žádná česká vláda nikdy, dokonce ani za časů politicky bouřlivé první republiky, neskončila tím, že by jí parlament vyslovil nedůvěru. Od voleb v roce 2006 se Jiří Paroubek tímto způsobem pokouší poslat Mirka Topolánka do politické penze už popáté - a zatím vždy neúspěšně. Přesto je více než kdy dříve pravděpodobné, že právě toto úterý by mohlo přepsat historii.

Je možné, že opravdu už přetekl pohár, jak říká Vlastimil Tlustý, protože pohled na justiční mafiánství či kličkování kolem Krakatice je už hodně tristní. Spíše se ale nahromadily a stejným směrem zorientovaly vektory různých politických i ekonomických zájmů, proč tuto vládu shodit.

ČTĚTE TAKÉ: (Ne)důvěra vládě: ODS chce předčasné volby už v létě

Ze slov a výrazu tváře premiéra Topolánka na pondělním brífinku bylo zřejmé, že na rozdíl od minulosti bere tentokrát sněmovní verdikt o své vládě smrtelně vážně. A nepochybujme o tom, že on i jeho dvorní počtář Marek Dalík zvládají aritmetiku od jedné do dvou set velmi dobře.

Pokud Topolánkův kabinet opravdu padne, bude to katastrofa, nebo vysvobození? Jisté je, že očekávat od tohoto týmu víc než už jen solidní vládní údržbu, by bylo naivní. Zdravotnická reforma skončila nejpozději s popravou Tomáše Julínka a jiné už dlouho ani nikdo nepředstírá. A se změnami za oceánem se zřejmě rozplývá i další důvod existence této vlády, totiž aby prosadila americký radar v Brdech.

Zbývají asi poslední dva důvody, proč dnešní administrativu držet při životě - předsednictví EU a hospodářská krize. Evropský ohled je spíše procedurální a ceremoniální: kdyby Topolánkův kabinet v demisi dovládl nejméně do června, jak mu i Paroubek slíbil, pak by v Evropě vlastně nikdo ani nic nepoznal. Ekonomický ohled je vážnější: jakýkoli nový tým by se nevyhnul počátečnímu rozkoukávání, na které ve vichrech krize není čas. Nehledě na to, že pustit socialisty zrovna k léčbě recese, tedy nechat je lít do ekonomiky další vypůjčené miliardy, je ve vztahu k příštím generacím málo zodpovědné.

Uslyší na to při úterní schůzi sněmovny skupinka poslaneckých liberů od Tlustého přes Hovorku až po Zubovou? Zřejmě právě k nim mířil vzkaz z Topolánkových úst, že pokud vláda padne, pak ODS bude chtít volby už letos v létě (a sněmovna se tím rázem vyčistí od všech přeběhlíků).

ODS sází na dojem z předsednictví

Letní termín voleb má možná i jiné motivy. ODS asi sází také na to, že by jí v nich mohl pomoci čerstvě odeznívající efekt evropského předsednictví, na jehož vlně se dnes vláda zázračně veze. A při troše fantazie si lze představit i to, že letní volby mohou vyhovovat i Topolánkovi osobně. Pokud by se odhodlal předat otěže ODS někomu méně okoukanému, je léto hraniční doba, kdy se po evropských volbách ještě může zúčastnit soutěže o nejvyšší křesla v Bruselu.

Foto: Reuters, Jan Schejbal