Očima Martina Hekrdly
Politika před soudem

Podáním stížnosti u Ústavního soudu, k němuž ve čtvrtek ráno došlo, mohou Tomio Okamura s Klárou Samkovou dosáhnout - čistě teoreticky - odložení prvních přímých voleb prezidenta České republiky. Znamenalo by to, že 11. a 12. ledna (případně ještě později ve druhém kole) by se ta naše nabuzená veřejnost musela vzdát přímé demokracie ve volbě - divné spojení - hradního pána, kterého Češi tradičně chápou tak trochu monarchicky. A čekat třeba až do švestek.

Také by to znamenalo, že miliony na kampaň, které kandidáti dosud utratili, by byly pro kočku (neplést s "osobou Kočka", již proslavil Jan Kubice na počátku svého vstupu do politiky ve světoznámé "zprávě").

Jedno je třeba předeslat: historicky předcházela nezávislým soudům (a ty zase soudům ústavním) středověká inkvizice. Kvůli veřejné debatě o možnostech, jaké ústavní soudci v Brně teď v rozhodování mají (podle generálního sekretáře ÚS Tomáše Langáška jsou jich desítky), bychom neměli zcela pominout závan inkvizičního myšlení, který jménem "dekomunizátorů" (Občanské sdružení Dekomunizace) přehrál Tomáš Hanák.

Herec vyzval favorita Jana Fischera k odstoupení z volby, neboť je zde - tak to řekl, na špičku vlastního nosu nevidě - "reálná hrozba, že pozice hlavy státu bude obsazena bývalým komunistou". Jednu chvíli nosilo to sdružení trička s nápisem "Nechci mít na triku další totalitu". Právě tu však má - na triku i na svědomí - alespoň potenciálně každý, kdo z velké množiny lidí dělá občany druhé kategorie. Z jakýchkoliv "dobrých důvodů".

Kdysi byli za párie kapitalisti za Velkou hospodářskou krizi, kolaboraci s fašismem a individualistickou "buržoazní ideologii". Dnes jsou to komunisti za drsnou diktaturu, stojatou normalizaci a "kolektivistickou" ideologii. Každé takové vyřazení celých kategorií obyvatelstva tíhne k podobným výsledkům nebo alespoň k jejich - řečeno s Hanákem - "reálné hrozbě": k totalitnímu nároku na osud jednotlivců, na výklad dějin a na ovládaní společnosti. Vysvětlovat dnešním demokratům, že žádnými demokraty nejsou, bývá dnes mnohem těžší než vysvětlovat komunistům, že jimi - na vrcholu svého vlivu a moci - vůbec, ale vůbec nebyli.

Soud místo soudnosti

Máme tu teď svobodné volby, právní stát a dělbu nezávislých mocí, které snad stále ještě nejsou pouhými šidítky ÚV BKP (ústředního výboru bratrstev kočičí pracky). A tak i soudci v Brně rozhodnou jistě samostatně a uvážlivě. Mohou to do 11. ledna stihnout, protože nějaký ten pátek už uplynul od doby účinnosti ústavního a prováděcího zákona o přímé volbě (1. října) i od jejich zpochybnění dvěma kandidáty (a dalšími dvěma občany). A předseda ÚS Pavel Rychetský konstatoval, že jeho tým nelení a vede "předběžné úvahy". Jistě nespadne z višně.

Je tu také verdikt Nejvyššího správního soudu, který naučil Kubiceho resort, ministerstvo vnitra, počítat (doufejme) chyby v podpisových arších, vrátil do hry Janu Bobošíkovou a smázl Vladimíra Dlouhého i Tomia Okamuru. Máme tedy devět aspirantů, z toho dva až tři favority: Jana Fischera, Miloše Zemana a Jiřího Dienstbiera. A také ty, kteří si asi sportovně řekli, že není důležité vyhrát, nýbrž zúčastnit se: kromě Jany Bobošíkové i Táňu Fischerovou, Vladimíra Franze, Zuzanu Roithovou, Karla Schwarzenberga a Přemysla Sobotku. Tlačenici.

Část správních soudců se ovšem výslovně pozastavila nad ústavností zákona. Předseda NSS Josef Baxa dokonce před čtrnácti dny řekl: "Byli jsme od počátku přesvědčeni o tom, že zákon není v souladu s ústavním pořádkem." To napohled vypadá špatně. Kdejaký otrapa může budoucímu prezidentovi vpálit do očí: "Jsem od počátku přesvědčen, že vaše volba byla neústavní." Co na to pak může říct? Má blábolit o mandátu vzešlém z lidu, populista jeden?

Myslím ale, že to tak zlé nebude. Když se to vezme kolem a kolem, nelze ústavní princip přímé volby umlátit sebepitomějšími "technikáliemi" (o nic jiného v soudních žalobách vlastně nejde). Stejně tak přece - ovšemže v principu - nelze zpochybnit výkon práva shromažďovacího ochranou městské zeleně a nutností plynulé dopravy.

Ústavní soud volbu neodloží. Určitě však nařídí racionalizaci prováděcího zákona. Do příště. Kvalifikovanou politiku a legislativu, která by v zoufalství nemilosti nepředváděla voličům jen ochotnické představení o přímé demokracii a která by se obešla bez soudního přezkoumání, žádný ortel pánů v talárech nezařídí. Soudnost si nelze vysoudit. Ta buďto u nás je, nebo není.