Očima Martina Hekrdly
Polštář jako vražda

Podle zářijového reportu agentury Moody's je stabilita českých bank na úrovni Švýcarska. Oscar Heemskerk z Moody's Investors Service dokonce řekl, že český bankovní systém zůstává "robustním polštářem". Radujme se, veselme se.

Ale proč? Je to prosté: naše banky poskytují úvěry jen z depozit - takříkajíc z našich vkladů či kont a veškerých námi vytvořených hodnot (ano, i z krve naší, našeho potu, dodal by sociální bard, kdybychom dnes nějakého měli). Naše banky si k úvěrovým operacím nevypůjčují, jak je tomu namnoze jinde, na mezibankovním trhu strašlivé prachy, z jejichž výše se všude dělá špatně nejen lidem, ale i kočkám a psům. Z toho plyne, že až zase vypukne nějaké tornádo na finančních trzích - a to vůbec není vyloučeno -, naše banky se pěkně zavrtají do svých hnízd a budou si dál sedět, lze-li to tak říci, na vejcích.

Je před volbami, mynářovci sprostě zneužívají prezidentskou známku k odchytu voličstva a knížecí družina humanitní TOP inteligence vede boj za svobodu hned na dvou frontách: proti přímé demokracii a proti autoritáři Zemanovi. A tak se nehodí zrovna dnes připomínat, že privatizaci českých bank, a tím i dovršení kapitalismu v této zemi zařídil premiér Miloš Zeman a jeho vláda v letech 1998-2002. Před ním totiž Václav Klaus skrze "bankovní socialismus" zařídil napohled něco jiného: v 90. letech rozdal peníze pilným podvodníkům a prezidentskou abolicí 2013 byl k nim štědrý opět. Aspoň to říkají zlí jazykové; Klaus prý to tak celé od začátku plánoval.

Nevím, dost o tom pochybuji. Ale vůbec si nejsem jist, zda Zeman od začátku domyslel své dobudování kapitalismu v Česku. Všechny banky, jež stojí za řeč, se přece kvůli tomu staly "dcerami" zahraničních "matek", které už se zase na mezibankovních a ještě horších trzích trhají ze řetězu. Jejich lobbisté dokonce účinně pracují na tom, aby Evropa zapomněla na slíbenou daň z "rychlých peněz", tedy ze spekulativních finančních transakcí. Makléřům vyloženě otrnulo, protože i desetina, ba pouhá setina z jediného procenta se hráčům v nově roztáčeném kasinu jeví jako demotivační byrokratická zvůle. Vypukne-li na finančních trzích ono tornádo, jež stále víc analytiků označuje za nevyhnutelné, jen těžko si lze představit regulační mechanismus, který by zabránil "vydžusování" kapitálu z našich bank zahraničními finančními domy.

Kdo jsou přátelé kapitalismu

Jde ale o mnohem víc. Je příznačné, že sociální demokracie nyní ohlásila projekt státem vlastněné banky, která by měla konkurovat komerčním peněžním ústavům. "Antizemanovci" v čele s Bohuslavem Sobotkou jsou v tomto směru kupodivu umírněnější než "zemanovci" Michala Haška; ti první navrhují využít k tomu Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, jíž by byl navýšen kapitál. Ti druzí - Hašek osobně - zvažují využít k témuž účelu Českou poštu, která má mnohem větší počet poboček a roli konkurenta soukromé finanční sféry by proto sehrála účinněji. Že by pan prezident své dávné budovatelské úsilí už mezitím domyslel?

Jde spíš o naléhavou aktuální vnitřní potřebu, o bytí a nebytí opravdu - prosím za prominutí všechny globalisty - národního hospodářství. Páteří české ekonomiky všeobecně a zaměstnanosti zvláště jsou totiž u nás malé a střední podniky. Žádná firma - a tím spíše malá a střední - nemůže žít bez trvalého přístupu k relativně levným úvěrům. A právě s tím je teď v Česku problém. Před krizí stačila na investiční projekt klienta jeho pětiprocentní anebo také žádná spoluúčast. Dnes naše "švýcarské" banky, ty "obrovské polštáře" s ratingem nadoraz, požadují na firmách a firmičkách, aby z vlastních zdrojů vysolily 30 až 40 procent požadované částky. To je skoro totéž, jako kdyby je poslaly k čertu. Pokud je tohle polštář, potom jen takový, který má v dějinách kriminalistiky pevné místo jako dokonalý vražedný nástroj. V dějinách ekonomiky však asi tahle vražda udušením trestána doživotím hned tak nebude.

Není zcela jasné, proč za ten nápad erární banky, za tuto novou záchranu kapitalismu zleva, takové množství komentátorů vyprášilo ČSSD kožich, až se z Lidového domu kouřilo. Ledaže by ti písaříčkové - vpravo vlevo nehledíce - sloužili už jen velkým bankám, magnátům a korporacím.