Poplatkový trapas a Martínkova dialektika

Jak je to jen možné, že jakýkoliv, i sebelépe míněný návrh se v rukou (a ústech) českých socialistů vždy změní ve frašku? Když na podzim socdem tak drtivě vyhráli krajské a senátní volby, i pravicově založený člověk jim ten triumf skoro přál. To ovšem netušil, jak amatérsky si s mocí spadlou do klína budou počínat.

Když minulý týden, čtvrt roku po slavné české oranžové revoluci, socialisté začali plnit svůj ústřední volební slib, národ zkoprněl. Levice téměř vždy bývá ve zvládání technologie moci méně schopná než pravice, ale tohle nečekal nikdo.

ČTĚTE TAKÉ: Martínek: Chtěl jsem lidem jenom vysvětlit situaci

V každém kraji se od minulého týdne platí/neplatí poplatky jinak. Někde se neplatí žádné, někde jen některé. Tam stačí ústní souhlas, aby vám kraj daroval třicetikorunu (tj. odpustil vám placení), onde musíte vyplnit bumážku. Přírodním úkazem je pak Plzeňsko, kde od vás obnos vyberou a pak vám ho vrátí složenkou (a vrácená suma se zhruba rovná opotřebení bot cestou na poštu, o nákladech na složenku ani nemluvě).

Tečku za oranžovou poplatkovou tragikomedií udělal Radko Martínek, bodrý muž a toho času pardubický hejtman. I když minulý týden ve svém kraji poplatky slavně zrušil, nyní vyzval zdravé a majetné občany, aby je platili, když na to mají. Jinak by nemocnicím utíkaly peníze a navíc by se topily v papírování s vracením poplatků.

Pomiňme, že i podle Julínkova zákona byli sociálně potřební od placení poplatků osvobozeni, takže platili jen ti, kdo na to mají. Zajímavější je sledovat tok myšlenek páně Martínkových, tedy pravou sociálnědemokratickou dialektiku. Modrá teze, oranžová antiteze - a pekelně výbušná syntéza!

ČTĚTE TAKÉ: Hejtman Pardubického kraje vyzývá: Plaťte poplatky

Neboli: poplatky jsou zlo. Odstraníme zlo. Zjišťujeme, že zlo bylo vlastně výhodné. Apelujeme na občany, aby přistoupili na zlo, když už vlastně zlem není, nebo alespoň není zlem povinným, jen dobrovolným. Nutné zlo bude posléze prohlášeno za dobrovolné dobro.

Kdyby žil Fridrich Hegel dnes, byl by nepochybně sociálním demokratem. Možná by dokonce seděl v Paroubkově kanceláři.

Foto: ČTK