Glosář
Poslanci se děsí "uší"

Současný "hon na politiky" (jak říkají politici snaze policie usvědčit korupčníky a podvodníky v jejich řadách) děsí poslance. Sice jsou stále imunní, stále jsou to nadobčané, ale i tak jim hrozí, že je policie může špehovat. Když už je sleduje, pro poslance je důležité, aby proti nim nemohla pořizovat důkazy. A jedním z nich může být odposlech.

Obavy, "co bude", "co by mohlo být", vyvolala kauza Rath. Tento skvělý politik byl déle než půl roku sledován. Policie poslouchala jeho telefonáty, ale zároveň měla pekelnou zbraň - prostorové odposlechy, tedy štěnice v místech, kde se obvykle nehlídáte, kde se cítíte v bezpečí. (Je to skutečně hraniční policejní prostředek, který by měl být použit jen na vážné zločiny, boří soukromí.)

Mnozí špičkoví politici si jistě uvědomují, jak jsou "uši" rizikové. Vezměme třeba případ Vlasty Parkanové (TOP 09). Policie žádá její vydání. Počítá, že ona je slabý článek a že, pokud něco ví, tak to vysype. Představme si, že je Parkanová (místopředsedkyně sněmovny) odposlouchávána poté, co se dozví, že ji chce policie vydat. Tečou jí nervy, hroutí se, může i telefonovat. A do telefonu říct (tomu, komu volá, aby jí pomohl): Ty víš, jak to bylo, ty víš, že jsem dělala jen to, co jste chtěli... A už to jede. Rozumíte? Odposlechy jsou děsivý policejní nástroj.

Proto teď naši milí vyděšení zákonodárci špekulují, jak to zařídit, aby se na ně odposlechy jen tak nasadit nedaly. "Otázkou je, kde je mez, za niž by policie v případě zákonodárce neměla jít," říká v MF Dnes Jeroným Tejc, předseda poslanců ČSSD a tamní bezpečnostní expert.

Zde je pro pana Tejce jasná odpověď: ta mez je úplně stejná jako u kteréhokoli jiného občana. Zvyšovat si úroveň imunity ještě tím, že na poslance policie nesmí, je v době, kdy se koupeme v protikorupční rétorice, absurdní a zločinné. Strach nemají jen socialisté, o tomtéž uvažuje Marek Benda (ODS): "Probíhá debata, jestli se to má nějak upravit." - Nemá.

Poslanci hledají, jak odposlechy ztížit. Jedna cesta: nasazení uší by povoloval Nejvyšší soud. Proč? Jakou to má logiku? V čem je poslanec víc než nějaký jiný trouba? Ale logika je jasná, policie si dvakrát rozmyslí žádat NS. Je to komplikace, zdůrazňuje se tím, že poslanec, politik, ministr je něco víc, že se s ním má a musí nakládat jinak, speciálně, v nejvyšších soudních rukavičkách. Absurdní. Jestli bere bakšiše, ať se s ním nakládá jako s neposlancem a neministrem, který bere bakšiše. Poslanci zřejmě sázejí i na to, že na Nejvyšším soudu mají víc kontaktů než na jiných soudech. Fuj.

Celé je to megatrapné. V Německu podobné omezení existuje. Tam si taky rádi hrají na "lepší lidi". Tamní policie nesmí poslouchat hovory poslance, jež souvisejí s jejich mandátem. To by se jistě Tejcovi a Bendovi a dalším moc líbilo. S prací poslance je totiž u poslance spojeno vše. Chcete prosadit nějakou špínu do zákona? Jdete za poslancem. Chcete vyjednat, aby vaše firma dostala zakázku? Jdete za vlivným poslancem, senátorem.

Neuspěje ani přiblblé tvrzení jednoho nejmenovaného poslaneckého bezpečnostního "experta", že zákonodárci třeba také probírají "tajný věci". Po telefonu těžko. Doma v kuchyni těžko. Leda v kanclu. A o ty české veletajnosti nejde. Jde o krádeže, úplatky, zneužívání mandátu.

Celé je to svinstvo, vyrábění elity z neelity, snaha o nedotknutelnost, nepostižitelnost.