Poslední večírek

Čtyřdenní oslavy předání prezidentské funkce Washington ještě nezažil. Na chmurné ekonomické časy se inaugurace Baracka Obamy může zdát rozmařilá. Bombastický dojem umocňuje počet návštěvníků a jejich velká očekávání, s nimiž na týden zaplavili hlavní město. Od Obamy si slibují vše možné, od nepříliš jasné změny až po vcelku přesně definované zázraky.

Stejné naděje si dělají i ti, kteří se do Washingtonu nevešli, a to bez rozdílu rasy, barvy pleti, vyznání, politické příslušnosti a často i míry potrhlosti. Stačí si vzpomenout, že povzbudivých slov se Obamovi (k jeho nelibosti) dostalo od kubánského revolucionáře Fidela Castra, blahopřání ke zvolení od íránského prezidenta Ahmadínežáda a (téměř) k mesiášovi ho přirovnal třeba vůdce organizace Islámský národ Louise Farrakhan.

Inaugurační ceremoniál je sice poslední povolební večírek, po němž může následovat příprava na další oslavy nebo také vystřízlivění a kocovina různého stupně, ale příval obdivu to nijak neruší.

Právě v popularitě má Obama možná překvapivě srovnatelnou pozici, z jaké do úřadu nastupoval před osmi lety George W. Bush. Bushova obliba byla nezanedbatelná a po teroristických útocích 11. září 2001 ještě strmě vzrostla. Dnes patří Bush mladší k nejhůře hodnoceným prezidentům a za největší lichotku může považovat nálepku "ne tak milý, ale ani ne tak hloupý", kterou údajně vymyslel jeden z autorů jeho proslovů.

ČTĚTE TAKÉ: Washington uvítal Obamu velkolepým koncertem

Zatímco druhé části nálepky se Obama nemusí bát, protože o jeho intelektuálních schopnostech nikdo nepochybuje, s první částí "ne tak milý, jak jsme si mysleli", by mohl být klidně spokojený. Zvlášť pokud by se mu podařilo uvést v život alespoň část změny, kterou sliboval při volbách.

Foto: ČTK, Reuters