Premiérské kotě mezi dobrmany

Když se na jaře zjevila postava nového premiéra Jana Fischera, většina komentářů v podstatě řešila stejný problém: je ten člověk víc nudný, anebo víc povolný?

Hvězdou hitparád se bývalý statistik sotva stane, v posledních týdnech se ale zdá, že se rychle učí plavat v řece, do které byl hozen. A dokonce i proti proudu. Fischer zjevně pochopil, že je to jediná cesta, pokud nechce být pro příštího třičtvrtě roku otloukánkem, který se střídavě dostavuje s raportem na Jánský vršek a do Lidového domu.

Premiérova pozice je unikátní. Je generálem bez jakéhokoli vojska, kterého si ovšem nikdo nedovolí sesadit. Jinak by totiž onen dotyčný musel najít pro zlaté prýmky někoho jiného - a zaručeně by se během toho zoufalého hledání totálně znemožnil.

Taková situace sice není žádným triumfem parlamentní demokracie, ale jako chvilkový experiment je to docela zábavné. Fischer teď může zkoušet, co všechno si úřednický premiér může k politickým bossům dovolit. Asi jako když malé kotě doráží na spícího dobrmana.

Když ODS trucovitě vyhlásila požadavek na okamžité odvolání Martina Peciny, Fischer se úplně vykašlal na nějaké vyjednávání a diplomatické tanečky - a jednoduše poslal modré ptáky do háje. Když ponížený Topolánek svolal schůzku partajních předsedů, na níž chtěl ministerskému předsedovi sepsat seznam domácích úkolů, ignoroval ho Fischer podruhé.

Zdá se, že se po odložení voleb premiér výrazně pevněji usadil ve svém křesle. Ani dnes není žádný anarchista, který by chtěl úplně popřít politické zákonitosti. Ale začíná si být vědom toho, v jaké funkci se to vlastně ocitl: „Vybrali jste si mě, tak mě tady máte. Se vším všudy!"

ČTĚTE TAKÉ: Fischer pozval lídry stran bez KSČM k jednání o mandátu

Takže když se má mluvit o mandátu mé vlády, budu to já, kdo bude zvát k sobě politické lídry. Ne že premiér přiběhne, kdykoliv si bývalý poslanec Topolánek či řadový poslanec Paroubek vzpomenou.

Bude zajímavé sledovat, s čím vším emancipující se ministerský předseda ještě přijde - a co všechno mu projde. Čím víc bude zlobit, tím lépe. Politici si pak příště mnohem důkladněji promyslí, jestli jsou schopni se dohodnout, anebo zase hodí odpovědnost na nějakou úřednickou vládu.

Foto: Karel Šanda