Očima Martina Hekrdly
Rozum, cit a terorismus

Pondělní teroristický útok - vlastně dva útoky odpálením dvou náloží - v americkém Bostonu (nejméně 3 mrtví a 144 zraněných včetně dětí) je přesně tou událostí, která prověřuje kvalifikaci státního aparátu v daném místě a čase. Také však soudnost médií. A to je zvláště obtížné, protože média potřebují i událostmi šokované konzumenty a jakýkoli profesionální nadhled nad tragédií může působit odpudivě jako exhibice mravní upadlosti. Odpálení bomb v místě, kde probíhal maratonský běh 26 tisíc lidí, jemuž přihlíželo čtvrt milionu diváků, je prostě zločin.

Ale nedá se nic dělat, sem nepatří tečka, nýbrž dvojtečka. Pokud jde o preventivní funkci US aparátu, je to "za pět"; poprvé od 11. září 2001 totiž došlo k selhání v oblasti prevence. Za těch dvanáct let se v USA odehrály desítky pokusů o teroristický útok, ale všechny byly zmařeny a skoro všechny - až na tři případy - skončily zatčením a usvědčením pachatelů. Mimochodem: v některých případech agenti FBI infiltrovali podezřelé skupiny a sami iniciovali další jejich útok, aby získali dostatek usvědčujícího materiálu. "Teroristé-provokatéři." Boston je průlomem do této sofistikované obrany.

Svoboda za majlant

"Za jedna" mají americké úřady - Bílý dům, FBI, bezpečnostní orgány Bostonu i státu Massachusetts - komunikaci s veřejností. Jejich mluvčí nepodlehli, řekl bych, "Nečasovu syndromu ÚSTR" a nemluvili o "převratu" či "spiknutí" jakéhokoli "ismu". Naopak, projevili maximální zdrženlivost. Není sice pochyb, že šlo o úmyslný teroristický čin, ale "nelze dělat závěry, pokud nezjistíme všechna fakta" (Barack Obama). Bostonská policie opakovaně zdůraznila, že "stopy" neexistují a neúnavně vyvracela fámy, které možná ještě teď straší na internetu: žádný podezřelý nebyl zadržen (policisté jenom došli položit pár otázek mladému studentovi s vízem Saudské Arábie). A žádná "třetí bomba" v Knihovně Johna Fitzgeralda Kennedyho nevybuchla. Že by vařič roztržitého knihovníka? O islámském terorismu a organizaci al-Kajda nepadlo jediné slovo.

Horší to bylo s médii, kde se s panikářskými spekulacemi roztrhl - zpočátku hodně islamofobní - pytel. Odtud se právě fámy jen sypaly. Saudskoarabský studentský komár byl nafouknut do velblouda. Paniku teroristé chtějí a vyloženě k ní potřebují mediální svět. Zní to krutě, ale můžeme říci: kdyby nebylo médií, televizí a on-line žurnalistiky, nemělo by žádný smysl pronášet si tašku s těžkou bombou. Cena za svobodu?

Fotogalerie:

OBRAZEM: Krev a slzy Bostonu

Brzy se diskurs spravedlivě rozdělil na dvě možnosti: za prvé (samozřejmě) islamisté. Nevzbouřili se snad zrovna vězni za katrem Guantánama, kde americký právní stát drží desítky lidí bez soudu celých jedenáct let? Nelze navíc pominout, že hned dva ze tří největších zmařených atentátů od 11. září nesly islamistickou pečeť. Ve spodním prádle třiadvacetiletého Nigerijce Umara Farúka Abdulmutallába byla objevena výbušnina, když 25. prosince 2009 nastupoval v Amsterodamu do letadla směřujícího do Detroitu.

Jednadvacetiletý Pákistánec Fajsal Šahzád, americký občan, naložil 1. května 2010 výbušninami auto až po střechu a odvezl je na Times Square, jednu z nejrušnějších křižovatek v New Yorku. A kdyby se ze zápalného zařízení tak nekouřilo, snad by i uspěl. Oba mladí muži ("blízcí věku mladistvých," konstatuje trestní řád) dostali doživotí.

Vražedné dubny

Třetí zmařený útok větších rozměrů však má na svědomí bílý neonacista Kevin Harpham, který 17. ledna 2011 umístil bombu na trase pochodu za lidská práva ve Spokane. Doživotí nevyfasoval, "pouze" 32 roků. Že by "pravdoláskaři" nebyli tak úplně a dočista nevinní? A sázet jim cestu bombami byla polehčující okolnost? Asi ne.

Tahle druhá - ultrapravicová - stopa je velmi zajímavá. V pondělí se v Bostonu a ve státech Massachusetts a Maine slavil Den vlastenců (Patriots' Day) na památku vítězství amerických revolučních vojsk nad armádou britské koruny v dubnu 1775. Je to také poslední den každoročního daňového přiznání (ano, placení daní spojuje Amerika stále ještě s vlastenectvím). Ví se, že krajně pravicoví republikáni na to mají poněkud jiný názor. A že samotný název jejich hnutí - Tea Party (Čajový dýchánek) - je historickým odkazem na takzvané "bostonské pití čaje" (Boston Tea Party 1773), jednu z "rozjezdových událostí" Americké revoluce. Vlastenci tenkrát naházeli bedny s britským čajem do vod bostonského přístavu. Povolení od magistrátu neměli.

Americké pravicové extremisty vůbec až magicky přitahuje "daňový duben" k teroristickým činům. V dubnu 1993 zuřila bitva FBI o rezidenci sekty davidiánů ve městě Waco v Texasu (82 mrtvých včetně 21 dětí). V dubnu 1995 zničil Timothy McVeigh federální budovu v Oklahoma City chemickou výbušninou na nákladním autě (168 mrtvých). V dubnu 1999 zastřelili teenageři Eric Harris a Dylan Klebold 13 lidí na střední škole Colombine v Coloradu (a sami se zastřelili). V dubnu 2007 zahynulo v dešti kulek (v kampusu Technické univerzity ve Virginii) 32 studentů a sebevraždou i pachatel, který byl jedním z nich.

To jistě bude - alespoň některé z těchto tragédií - časoprostorová náhoda. Cynikové říkají, že nejvíce životu nebezpečný je život sám. Můžeme dodat, že také fanatismus a otrlost. Ale nejnebezpečnější jsou zájmy, v nichž účel světí prostředky. A při nichž stojí - na samém počátku zločinu - chladný výpočet. Také proto bychom měli zachovat chladnou hlavu všichni, vždy a všude. Zabránit explozi rozumu i tváří v tvář tragédii, kdy vládu nad světem přebírají naše emoce a jejich kalkul.