K čemu jsou dobré vnitrostranické boje? Jsou příslibem, že alespoň někdo naruší klientelistický monolit kšeftů, který bobtná na české politické scéně. Není to nadsázka, když nejvyšší politické špičky samy sebe označují za první podnikatelskou ligu. Jednou se budeme divit, až se vyjeví, že těch pár desítek milionů, které „vydělal" Stanislav Gross, je směšná suma ve srovnání s tím, na co už zadělali někteří jeho kolegové a nástupci ve funkcích.
Pravda, vnitrostranické boje nevznikají jako výsledek boje myšlenek, spor koncepcí o nejlepší možnou správu země. Přicházejí tehdy, když někdo vypadne z automatu na peníze, který má tři základní pilíře. Poradce (někteří si ušlechtile říkají lobbisté), to jsou ty milé usměvavé tváře, které všechno zařídí a nic pro ně není problém. Nejvýkonnější jsou ti, kteří jsou nejbližšími osobami důležitých bossů uvnitř jednotlivých stran. Bossů je několik, mají svá léna, která vznikají především podle regionálního členění, respektive podle úřadů, jež jsou jim svěřeny. Hybatelem automatu je třetí pilíř - podnikatelé přicházející s nápady, jak vydělat peníze. Často nemají jinou možnost než se sejít s poradcem, zejména jde-li o „dýly", o nichž rozhodují města nebo stát. Dohodnou se podmínky a především marže pro poradce. Ten je správcem majetku svého bosse, jehož úkolem je operaci zúřadovat. V tomto mechanismu je také skryta odpověď na otázku, proč je z celé Evropy stavba jednoho kilometru dálnic nejdražší v Čechách.
Poslední politická půtka vznikla při prosazování o navrácení církevního majetku, který minulý týden projednávala Poslanecká sněmovna. Podstatou sporu není, jaký historický majetek církvím patří. Nejde o napravení křivd. Jde o transfer miliardového majetku a o to, komu zůstane jaká marže.
Hezký týden
Dalibor Balšínek, šéfredaktor
