Zprávu o historicky prvním krachu českého multiplexu může mnoho lidí uvítat. Předražené lístky i občerstvení, podchlazené sály a přepálený zvuk, to jsou nejčastější výtky na adresu promítacích továren. A zejména milovníci starých kin mohou zažívat satisfakci, neboť mnohé „retro" biografy si udržují slušnou návštěvnost, i když často nabízejí náročnější, nebo aspoň zajímavější filmy. Nicméně na tak jednoduché vítězství „staré dobré kinařiny" to nevypadá.
Těch pět sálů pro 850 lidí uprostřed pražského sídliště Novodvorská možná zařvalo hlavně kvůli špatnému umístění. Okolní paneláky z šedesátých let obývají dnes z větší části důchodci, metro v nedohlednu, tramvaj žádná. Anebo byl velkobiograf, který provozovatel musel zavřít po pouhých třiatřiceti měsících, paradoxně příliš malý: žebříček deseti největších českých multikin uzavírá zařízení s 1746 sedadly, každé z první pětice nabízí přes dva tisíce míst.
Ať tak nebo tak, je rovněž možné, že česká kina mají rezervy a nemusí to s nimi dopadnout tak zle jako s Cinema City v Novodvorská Plaza. A to i navzdory stále levnější a dostupnější nabídce domácího sledování filmů. V Česku se ročně prodá 1,2 lístku na obyvatele, evropský průměr činí 1,8 vstupenky. Co kdyby některá tuzemská kina zkusila zlevnit? Nabízet originálnější repertoár? Nebo aspoň přestala diváky mrazit (v létě) a místo toho jim přitopila (v zimě)?
Třeba jim nic jiného nezbude. Jinak se promění v kongresové sály, nadzemní garáže či mrazírny zeleniny. No a co, chce se dodat. Kdo má dneska něco jisté?
ČTĚTE TAKÉ: Skončilo první multikino. Kvůli slabé návštěvnosti
ČTĚTE TAKÉ: Po kině zbyly jen zavřené mříže
Foto: Tomáš Nosil
