Glosa
Uši Davida Ratha

Je to tady, začínají - zřejmě na pokračování - vycházet odposlechy Davida Ratha. Dnes otisklo první díl Právo. Předpokládejme, že jde o policejní záznamy. Je v pořádku, že si povídání Ratha, Kateřiny Pancové a Petra Kotta čteme v tisku?

Zveřejnění odposlechů má tři roviny. Jedna: nakolik je přípravné řízení veřejné (řízení před soudem, jak víme, je ze své podstaty veřejné). Druhá: jak se případně mají odtajněné materiály zveřejňovat. A třetí rovina pak souvisí s tím, že zveřejněné materiály člověku pomáhají udělat si obrázek, jaké důkazy policie v rukou třímá a jakou má šanci dotyčného před soudem skutečně usvědčit.

Je přípravné řízení tajné, neveřejné? Není. Platí, že občan má právo na informace. To je pro otevřený, netotalitní systém naprosto klíčová zásada. Samo sebou, že žalobci (v kauze Davida Ratha Lenka Bradáčová a spol.) a policajti (zde prokorupční policie) musejí dbát na to, aby svůj případ neohrozili, aby ho třeba zveřejněním odposlechů nepohřbili. Jenže v reálu to je tak, že ke spisu mají přístup advokáti obviněného, takže stejně moc utajit nejde. Státní složky si musejí pohlídat, aby materiály s nějakým stupněm utajení odtajnily, pak je mohou v klidu zveřejňovat.

Dokonce je to důležité. Veřejnost má přece právo sama hledat svůj postoj ke kauze, sama si dělat představu, kdo je vinen a kdo není vinen. Policie a žalobci mají na veřejnost myslet, mají ji maximálně informovat. U nás se to moc nedělá, což je chyba. Dělat se to má.

Druhá věc - jak má žaloba či policie věci pouštět ven. Nikde to není upraveno. Takže vlastně mohou postupovat, jak chtějí. V reálu uvolňováni informací probíhá tak, že si pěstují kontakty v médiích, hledají spojence, těm pak dávají, co chtějí. Je to taktika, politika. Samo sebou by bylo mnohem férovější, kdyby Bradáčová a spol. vystoupili na tiskovce a kousky odposlechů předali médiím jako celku. Jenže to by si neudělali ty potřebné, vzácné kámoše.

Třetí rovina: co zveřejněné nahrávky sdělují? Dovolím si kousek odposlechů (v dobré víře, že jsou to skutečně policejní záznamy a ne nějaké podvrhy) použít:

Pancová: ...Já bych je chtěla i mít takový hezký penízky.

Rath: Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký.

Pancová: Jo, jo, abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.

Rath: No, přesně. No, no. Cha, cha, cha, cha.

Pancová: Jenom je schovat někam.

Rath: Kam, do kapsičky?

Pancová: Do kapsičky, abych měla na zlý časy. Chi, chi, chi.

Rath: Cha, cha, cha.

Hm, není to zrovna bomba. Dobrý advokát si s takovým dialogem hravě poradí. Pokud by se za tohle mělo jít sedět, pánbůh s námi a zlý pryč. Rozhodně to není důkaz, že si hejtman odnáší sedm milionů v krabici od vína. Na druhou stranu, když ho nemáme rádi, jistě nás to přesvědčí, že si úplatek právě přebírá.

Další kousek:

Rath: Že mi to ještě jednou přelepíš, viď?

Pancová: Nebój. Zabal to. Chceš ještě jedno pivo?

Tady už to spíš vypadá, že věta může exhejtmanovi přitížit. Krabice s miliony byla prý přelepena. Tady se mluví o přelepení. Mohl by to být jakýs takýs důkaz, že se jedná o onu krabici. Ale o milionech ani slovo.

Prostě to bude u soudu bitva. Advokáti už zveřejnili, že na penězích nebyly Rathovy otisky prstů. Na krabici taky ne. Odtud plyne, že slova Radka Johna o šustění bankovek a rochnění si Davida Ratha byla zřejmě jakýsi delirický sen. Ostatně i proto je dobré, že úřady nějaké ty kousky zveřejňují.