Kampaň bez velkých témat, velkých střetů, velké invence, velkých peněz, velkých osobností... Voliči se skoro zasteskne alespoň po nějakém těsně předvolebním skandálku typu Bartončíkova aféra nebo Kubiceho zpráva.
Volím pravici. - Prosadíme dobře fungující stát. - Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla. - S lidmi pro lidi! - Dáme zemi do pořádku. - Víme, kam jdeme. - Já dám hlas Zemanovcům. A vy?
Do ústředního volebního sloganu by se teoreticky každá partaj měla pokusit nacpat svůj trumf pro hlavní střet, který by měl podle jejího názoru volby rozhodnout. Když ale žádný trumf nemá - a navíc vůbec netuší, co bude vlastně volby rozhodovat, musí se uchýlit k planému plkání. V tom by si letos šéfové stranických volebních štábů mohli podat ruku.
Koktejl nudy s prázdnotou
Tak nudnou a hloupou kampaň snad tato země nepamatuje. Časy sporů o směr transformace či vyrovnání se s minulostí jsou sice dávno pryč, ale i při posledních volbách v roce 2010 se ještě povedlo vyškrábnout alespoň hrozbu zbankrotovaného Řecka a stav domácí státní kasy.
Letos bohužel jen mlácení prázdné slámy: trošku boje s korupcí, trošku obrana střední třídy anebo až příliš sofistikovaný střet parlamentarismu s autoritářstvím. Žádné pořádné sociálně-ekonomické téma, které by polarizovalo levici a pravici - daně, sociální systém, penzijní reforma, velkým tématem se paradoxně nestala ani nezaměstnanost, církevní restituce nebo antikomunismus. Dokonce nerezonovala ani žádná ultrapitomost typu 13. důchodů, protože Okamurovy výlevy či sliby zkrácení cesty z Prahy do Brna na hodinu ze strany Zemanovců nikdo snad ani nebral vážně.
Kampaň působila nudně i z výtvarné, kreativní stránky. Snad i proto, že do ní partaje daly znatelné méně peněz než v minulosti. I v té nudě ale bylo vidět, že jakkoli snad volby nerozhodují jen peníze, v kampani jsou setsakramentsky znát. Tedy pokud jsou využity účelně: zatímco masírka Babišova hnutí byla sice rovněž bezduchá, ale aspoň profesionálně provedená, podobně všudypřítomní Zemanovci si snad billboardy a plakáty navrhli sami na svých domácích počítačích (a snad dokonce v programu T602).
Kdo se prorve ke stolu?
Hlavní předvolební argumentace stran mimo (Nečasovu) vládu zněla: "Oni všechno zkazili, my to napravíme." A argumentace stran bývalé koalice, tedy ODS a TOP 09? Až přehnaná sebereflexe, sklouzávající do sebemrskačství: "Moc a moc jsme chybovali, ale my se polepšíme." To že má přesvědčit zhruba třetinu voličů, kteří ještě v čase kampaně netuší, koho budou volit? Partaje se sice mohou vymlouvat, že se na předčasné volby nestihly připravit, ale obávám se, že v řádném termínu by to bylo navlas stejné.
Zejména etablované partaje si trestuhodně nechaly vzít z rukou iniciativu v nastolování fundamentálních volebních témat - a přenechaly ji jednak novým hráčům na politické šachovnici (ani ti se ale moc nepředvedli) a jednak prezidentovi. Hlavní volební střet se tedy při absenci ideologických témat odehrál na linii mocenské: udrží si historické a víceméně čitelné strany své pozice ve státě, anebo se mezi ně vklíní (či některé přímo nahradí?) různá amorfní seskupení, shluklá nikoli kolem jakéhokoliv programu, ale jen kolem mecenáše?
Odpověď na tuto otázku se dozvíme v sobotu v podvečer.
