Změny ve vládních křeslech jsou tématem, o kterém sice média vždy hodně a ráda píší, ale jehož faktická váha nebývá valná.
V tradičních demokraciích, jako je třeba Velká Británie, je rekonstrukce vlády pravidelný politický folklór. Jednou je třeba ukázat premiérovu akceschopnost po nakládačce v komunálních volbách, jindy je dobré kabinet omladit nebo před volbami zpopularizovat. Nic více, nic méně.
ČTĚTE TAKÉ: Severa: Čunek není dobrý ministr. A jedná soukromě
Jiná je ovšem situace, když se s pouhou rekonstrukcí vlády účelově svezou politické procesy mnohem vážnější. A to je, jak už to tak vypadá, i případ aktuálních změn v Topolánkově týmu. Minimálně na dvou horkých lidoveckých křeslech se odehrává bitva o bytí a nebytí této parlamentní strany.
Pokud premiér opravdu žádal odchod Jiřího Čunka z vlády, musel tušit, že si zahrává s ohněm. Když už ministři i „justiční mafiáni" odpustili vicepremiérovi všechny minulé hříchy, komu by se teď chtělo odcházet jen proto, aby lépe vynikly Topolánkovy svaly?
ČTĚTE TAKÉ: Čunek vyhazuje z vlády svého rivala Kalouska
Navíc každý ví, jak blízko k sobě mají premiér a ministr financí Miroslav Kalousek. Pak si i při průměrné hladině politické paranoie lze poslední tah vykládat i tak, že se chce Topolánek půl roku před lidoveckým sjezdem vměšovat do vleklé bitvy mezi čunkovským a kalouskovským křídlem.
Lidovecký předseda proto rozehrál vlastní hru, stejně vysokou. Veřejně žádat hlavu vlastního ministra financí, který disponuje slušnou podporou v širším vedení strany i obou parlamentních klubech KDU-ČSL, znamená zapálit rozbušku pod lidoveckým kotlem nejméně o několik měsíců dříve, než se čekalo.
Snad chtěl Topolánek opravdu jen zlepšit obraz své vlády a kvůli tomu z ní dostat neoblíbeného Čunka. Teď má lidovce v plamenech a musí počkat, jakýže to opelichaný Fénix mu z jejich popela zbude coby koaliční partner.
Foto: Robert Sedmík
