Očima Martina Hekrdly
Zvířata v době potopy

Starověká Troja byla dobyta dvakrát, jak o tom svědčí antičtí autoři i archeologické vykopávky. K doložení záplavy spodní části zoologické zahrady v pražské Troji, k níž došlo v posledních jedenácti letech rovněž dvakrát (srpen 2002, červen 2013) máme tytéž žijící svědky. Těm ale zůstává rozum stát a mnozí z nich se velmi zlobí. Právem?

Zdá se, že ano. Jinak by ředitel zahrady Miroslav Bobek veřejně nevyjádřil své rozmrzení, že spodní část zoo bude znovu "velmi vážně poškozena, ne-li zničena", poněvadž nebyla zahrnuta do protipovodňových opatření po letní katastrofě 2002. Proč? Prostě nebyla.

Můžete si jít stěžovat třeba na nádraží. K čemu dávat desítky milionů do vylepšení ochrany před velkou vodou, když je možné jednou za dekádu vesele investovat do likvidace následků živelní katastrofy? Pokud jde o případně mrtvá zvířata, ta už přece netrpí. Už to mají za sebou, už je tlapy a tlapky (anebo ploutve) nezebou...

I když však žádný "živý exponát" nezahyne (letos si jen - alespoň zatím - jeden plameňák zlomil nohu), zvířata vždycky prožívají stres. Co je to však proti stresu pražských radních, kteří teprve nedávno vybojovali klíčový zápas o koryta, po němž si poražení (ODS) a vítězové (TOP 09) navzájem předhazují vinu za ztížené podmínky boje se živlem? Vždyť jsou to chudáci, a to tím větší, čím jsou - na rozdíl od zvířátek - méně roztomilí! Ani pes totiž pak po nich neštěkne a jediný člověk je v jejich soužení nepolituje.

Ale vážněji: před jedenácti lety, kdy tváří v tvář stoleté vodě trvalo vedení města (ODS) na vodě dvacetileté, se v Troji odehrávalo mnohem větší drama, trojská válka hadr. Zůstává v živé paměti nejen lachtan Gaston, který doplaval až k Berlínu, aby pak zemřel vysílením. Snad nejvíce veřejností otřásl osud dvaatřicetiletého sloního samce Kádira, který se ocitl v betonové pasti rychle zaplavované vodou, začal se topit a musel být zastřelen. Zahynulo tehdy - z asi tisícovky evakuovaných (a k smrti vystresovaných) zvířat - 14 savců a 135 ptáků. Škody dosáhly téměř čtvrt miliardy korun (dnes budou pravděpodobně "jen" poloviční).

Odhodlání bylo tenkrát velké. Z tehdejších slibů o zabezpečení zahrady se však nenaplnilo nic, co by bylo doopravdy účinné; protipovodňová ochrana Zoo Praha je dnes dimenzována nanejvýš na pětadvacetiletou vodu, ne-li méně (napsal by Cimrman). Teprve uvidíme, jak bude tentokrát vtělena do života úvaha úřadujícího primátora Tomáše Hudečka: "Podle mého názoru je chyba šetřit na povodňových zábranách, když po každých povodních musíme za stovky milionů rekonstruovat pražskou zoo," prohlásil. Pro jistotu doporučuji vytesat do kamene...

Majestátní a celonárodně populární gorilí samec Richard odmítl - jako jediný ze své "rodinky" - dobrovolně provést dlouho nacvičovanou evakuaci do protipovodňové věže. Uspali ho a přenesli. Je na nejvyšší míru rozhořčen. Projevuje se agresivně a hledí na celé lidstvo nedůvěřivě z pod opičí lbi (hlásili zpravodajové z frontové linie). Jako by něco tušil o těch našich "velkých zvířatech". Budou jistě potíže s přesunem do Dvora Králové, kde přichystali Richardově tlupě dočasný náhradní domov. Ani to se mu určitě líbit nebude.

Tuhle polohu zvířecí mysli vysvětlil už před jedenácti lety tehdejší ředitel pražské zoo Petr Fejk: "Zvíře nechce být zachráněno člověkem, ale chce si pomoci samo."

Ani se nedivím.