Z roku 1995
Tajemná směnka. Státu hrozí miliardová škoda

jj, paní disidentka chtěla privatizovat nějaké nemovitosti, pokud si pamatuju, byla přece chudá jak myš, všude ji komanči pronásledovali, perzekuovyli, by mne zajímalo kde teda k nějaké sbírce přišla
PS
Neamnestoval ji tehdá Václav Havel ???
Mám tušáka že jo, porávě v souvislosti s podvodem ohledně nemovitostí, nebo se pletu ???

0 hlasů

To bude asi nějaká blbost, stát nevystavoval takové směnky.

0 hlasů

Nějak vám všem uniká merit věci. Vrátil stát Martě Chadimové sbírku uměleckých předmětů a dokumentů, nebo nevrátil...?

0 hlasů

Chadimová, jo - ahá.
No, ale Kočárník to je taky špica, toho myslím před stíháním uchránilohlasování posranecké (promiňte nemohu jinak) sněmovny.
Takže bych si dovolil, neváženým daňovým poplatníkůmnavrhnout tipovací soutěž jako v Sazce na fotbálek,
Kočárník - 1
Chadimová - 2
Kočárník/Chadimová - 0
Můj osobní tip 1.244.035.248 /2 = 622.017.624
Tedy do prvního tipovacího řádku doplníme 0
a daňovým poplatníkům společně s ČT,
zvesela popřejeme PF 2015

0 hlasů

Protože směňku předložila původně paní Marta Chadimová, která byla 3x ve vyšetřovací vazbě kvůli restitučnímu podvodu a byla obžalovaná z padělání podkladů, na jejichž základě chtěla restituovat dům na Loretánském náměstí a odsouzení se vyhla jen díky milosti kamaráda V.Havla, dovolil bych si předem o pravosti této směnky pochybovat.

5 hlasů

PODLE TEXTU ... zajišťovací blankosměnky ... JE VIET, ŽE ZDE UŽ FUNGUJE NOVÁ KREV. Je vysoce spolehlivá, kapitalistická, ale nezná řadu věcí, nejen český jazyk. Nemá to být BIANKOSMĚNKY ?

Místo názvu filu : "Vrat se do hrobu" co takhle VRAŤTE SE DO ŠKOLY (alespoň těch 8 tříd ... je lepších než bakalářství PLZEŇ).

3 hlasy

Je viet, že se vyznáte.:-)

0 hlasů

Paní Dášo, ale nepřekvapuje Vás to, že ne?

0 hlasů

No jiste, podepsal to Kocarnik - eStebak a komous, Klaus kamos z prognostaku.
Stat by to Kocarnikovi a Klausovi mel dat k nahrade.

Ti Klausove, Kocarnikove, Dybove, Dlouhy, Komarkove - jedna banda zlocinnych Stebaku.

6 hlasů

Serte na kecy Autokokodaka. Ma az do pondelniho rana vychazku z blazince, takze to musime nejak vydrzet:-)

0 hlasů

Marta Chadimová je známá zlodějka.

3 hlasy

Je to pořád dokola ruský hajzl Klaus a parta defraudantů a zlodějů kolem něj.

2 hlasy

A pak se divme, že lidé nevzali tento režim za svůj,

a že kdekdo zoufale čeká,
že příjde někdo, svěží jak řeka.

2 hlasy

Havlova kamarádka si jistě dobře poradila a převedla listinu na zahraniční společnost, která může vyvolat arbitráž a může se to řešit úplně jinak, než by řešila jako soukromá osoba. Je to pěkné kvítko, takhle Havlova kamarádka!
http://zpravy.idnes.cz/chadimova-po-letech-vyuzila-milost-dum-/domaci.aspx?c=A031031_123202_domaci_jan

9 hlasů

Problém je hlavně v tom, že stát se v podobných případech nemůže z podtaty věci hájit sám, ale musí tam vždycky vyslat někoho, kdo ho bude zastupovat. No a samozřejmě takový zástupce má i své osobní zájmy a kousek z tak obrovské částky ho dokáže docela slušně motivovat, aby ty osobní zájmy nadřadil zájmům toho státu. Takže vyhlídky na obranu nejsou moc dobré. O původní příčinu sporu ani tak nejde.

5 hlasů

Pravdoláskaři - to byla banda zlodějských idiotů.

8 hlasů

Jsou

0 hlasů

Projev prezidenta, který svět neslyšel a neuslyší

http://blog.idnes.cz/blog/3244/433644/clanok_foto_417.jpgNovy česky cestovni puss.

Milí spoluobčané, tuneláři, flákači na dávkách, milí zloději a kurvy,

sedmdesát pět let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů aut nám VW a Hyundai vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme Bruselu, jak vítáme multikulturní společnost a jaké krásné perspektivy soužití s nenávistnými ideologiemi se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nezvolili do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.

Naše země nevzkvétá. Všechno jsme si zkurvili.

Velký tvůrčí a duchovní potenciál nebyl smysluplně využit. Za Havla se dostali k ekonomické moci veksláci, kteří postupně rozkradli a vytunelovali vše, co se dalo. Z veksláků se stali "podnikatelé", za Klause se z podnikatelů stali poslanci a zastupitelé. Celá odvětví průmyslu mezitím zmizela. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává nyní obrovské prostředky na vzdělání idiotů v multikulturních pseudooborech a ti se pak v pražské kavárně diví, že nenajdou práci. Zkurvili jsme si města, odstavili zemědělce od půdy, zničili jsme fungující družstva a potraviny vozíme z ciziny, abychom na svých polích pěst ovali jedovatou řepku, kterou pak dotujeme, abychom zajistili zisky našemu oligarchovi. Dospělí lidé se dnes dožívají o něco vyššího věku než kdysi jen díky chemickým bombám zahraničních farmaceutických korporací, které se za peníze daňových poplatníků cpou nemohoucím umírajícím, jen aby jim prodloužili utrpení, zatímco korporacím navýší zisky.

Dovolte mi malý osobní zážitek: když jsem nedávno letěl samoljotem PPF, nalezl jsem státnický čas k tomu, abych pohlédl z okna. Viděl jsem komplexy hytlermarketů svírající jak ocelová obruč města, viděl jsem vymírající centra týchž měst, viděl jsem parkoviště plná aut imbecilů, kteří si tam vyfintění vyšli na procházku místo toho, aby si zašli do přírody. A hned za celou tou hrůzou jsem viděl odporné velkovesnice s domečky, které si lidé nakoupili za lichvářské peníze cizích bank. Místo toho, aby v klidu, pohodě, pravdě a lásce spolu souložili a náš národ přestal vymírat, věnovali se na svých smě& scaron;ně malých, předražených zahrádečkách grilování něčeho, co jen z velké výšky připomínalo špekáčky. Ten pohled mi stačil k tomu, abych pochopil, že naši státníci a političtí činitelé se po desítiletí nedívali nebo nechtěli dívat ani z oken svých letadel.

Ale to všechno není stále ještě to hlavní. Nejhorší je, že jsme si zkurvili i mravní prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře tabletů a iPadů. Jen málokteří z nás se dokáží nahlas ozvat, máme strach. Dosavadn&iacut e; režim - vyzbrojen svou pyšnou a nesnášenlivou multikulturní ideologií - ponížil pracujícího člověka na výrobní sílu a díky dluhům z něj učinil výrobní nástroj. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal pomocí mutikulturní propagandy a hypotéčního otroctví šroubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o němž nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedokáže nic víc, než se zadlužovat a zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své šroubky, přičemž preferuje parazity a příjemce dotací, kteří terorizují své okolí a jsou živeni z dan& iacute; pracujících.

Mluvím-li o zkaženém mravním ovzduší, nemluvím tím pouze o pánech, kteří se nedívají z oken letadel. Mluvím o nás všech. Všichni jsme si totiž na multikulturně socialistický, bruselský systém plný grantů a dotací zvykli a přijali ho za nezměnitelný fakt a tím ho vlastně udržovali. Jinými slovy: všichni jsme - byť pochopitelně každý v jiné míře - za chod totalitní bruselsko-socialistické mašinérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími spolutvůrci.

Proč o tom mluvím: bylo by velmi nerozumné chápat smutné dědictví posledních sedmdesátipěti let jako cosi cizího, co nám odkázal vzdálený příbuzný. Musíme toto dědictví naopak přijmout jako něco, čeho jsme se my sami na sobě dopustili. Přijmeme-li to tak, pochopíme, že jen na nás všech je, abychom s tím něco udělali. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před každým z nás, totiž povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší, byť sprostě mluvící nebo spící prezident toho sami mnoho nezmohou. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast a tudíž spoluodpovědnost všech.

Jak z těch sraček ven?

Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Můžeme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Dotace a granty jsou korupčním jedem, kdy pracovitějším národům odebíráme jejich prostředky a u nás je věnujeme zlodějům a parazitům. Po celé zemi se rozšířily nesmyslná pseudoškolení a pseudospolky za miliony, nesmyslné stavby a projekty za miliardy a přitom naše dálnice pořád vedou odnikud nikam a ani za pětasedmdesát let po Hitlerovi nepropojují ani ten Berlín s Vídní.

Jsme malá země, ale přesto jsme byli kdysi duchovní křižovatkou Evropy. Proč bychom se jí opět nemohli stát? Ale my přitom nejsme ani tou logistickou křižovatkou. Lidé k nám nejezdí, protože po přeplněných, rozbitých silnicích se k nám nedá dostat, přičemž dálnice nejsou dokončeny. Lidé u nás dokonce už nechtějí ani tankovat předražený benzín, jímž prakticky okrádáme vlastní lid. Ekoteroristi zastavili stavby dálnic a nutí nás přimíchávat řepku do benzínu, zatímco jejich poskoci v parlamentu prosadili zákony, díky nimž platíme parazitům za sluneční elektrárny postavené na nejúrodnější půdě, dnes navždy zničené herbicidy a jinými jedy.

Domácí mafie těch, kteří se nedívají z oken svých letadel a jedí speciálně vykrmená prasata, žije a kalí vody, ale není už naším hlavním nepřítelem. Tím méně je jím jakákoli mafie mezinárodní. Naším největším nepřítelem jsou dnes naše vlastní špatné vlastnosti. Lhostejnost k věcem obecným, ješitnost, ctižádost, sobectví, osobní ambice a rivality. Na tomto poli nás čeká teprve hlavní zápas. Našim představitelům nevadí exekutorské mafie okrádající lid, nevadí jim nefungující mafie soudní, nevadí jim mafie úředníků , tunelujících stát zevnitř. Nevadí jim ani bruselský diktát a přípravy na přísun nekompatibilních menšin, které navždy změní tvář našich měst a vesnic, které se stanou nebezpečným a špinavým místem k životu. Nevadí jim, že naši pracující občané se stávají obyvateli druhé kategorie, kteří se musí bát jakéhokoliv svobodného projevu, aby nebyli obviněni z diskriminace.

Milí spoluobčané!

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku a ne multikulturně socialistickému šílenství. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů. Lidských, ekonomických, ekologických, sociálních i politických.

Můj nejvýznačnější předchůdce zahájil svůj první projev citátem z Komenského. Dovolte mi, abych já svůj první projev ukončil vlastní parafrází téhož výroku:

Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila a tys to všechno zkurvil a vrátil ji zpět do rukou mafie. Proto jsi tam, kde jsi. Přeji ti hezký pracovní týden, abys z almužny zaplatil předražený benzín, cigára i Becherovku. Konec konců z přemrštěných daní za všechno, na co se podíváš, jsou placeni všichni paraziti, kteří se ti smějí, když jdeš po celodenní směně večer z práce.

Konec konců, z těch daní jsem placen i já.

Váš Miloš

3 hlasy

17. LISTOPAD (2)

17. LISTOPAD PO 25 LETECH = DEN NÁRODNÍHO SMUTKU

Vzpomínkové akce při Mezinárodním dnu studentstva 17. listopadu 1989 a „studentů“ samotných bylo hanebně zneužito pro rozpoutání kontrarevoluce, která umožnila uvržení našich národů do morálního bahna a temna, zlodějům, aby se dostali k dříve nakradeným majetkům a dále se napakovali, aby rozbili Masarykovo, Benešovo a naše Československo a pozůstatky nacpali pod jho mezinárodního kapitálu – mezinárodních zlodějů, páchali a dosud páchají další zločiny proti lidem.



Toto druhé hanebné výročí mezinárodního podvodu na národy Československa (17. 11. 1989) by rozhodně nemělo být státním svátkem, ale Dnem národního smutku.

Jak cudně přiznala paní Augustová v ČT 16. 11. 2014, je nadpoloviční většina občanů ČR vývojem po roce 1989 zklamána. (Nadpoloviční většina může být třeba i 80 %, že?)

Pokrytecky rozliční gauneři připomínají paní Kubišovou, jejíž píseň byla hlavním hitem převratu. Po 25 letech se z hitu stala připomínka lidské stádní hlouposti, kdy zejména verš „vláda věcí tvých se k tobě navrátí, lide navrátí“ je provokací a výsměchem právě tomu lidu.

Stejně tak nevhodně připomínají rozliční padouši Karla Kryla, který byl věřícím, ale na rozdíl od různých Duků a podobných pokrytců, navíc slušným člověkem. Proto také nemohl zapadnout do party zloduchů, tupých hospodských povalečů a podobné verbeže, která se tu „ujala vlády“ a která se ani nenamáhala tohoto člověka vtáhnout tohoto slušného a lidového člověka do své „výsadní společnosti“.

Mezi jeho připomínanými písněmi nejspíše bude chybět jedna z roku 1993:

Demokracie

1. Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:

ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,

[: ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce,

a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce. :]

2. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky,

brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky,

[: farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky,

my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky. :]

3. Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda,

zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda,

[: král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem,

pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. :]

4. Demokracie panuje od Aše po Humenné,

samet i něha v pánu je a zuby vylomené,

[: dali nám nové postroje, a ač nás chomout pálí,

zaujímáme postoje, místo abychom stáli. :]

5. Demokracie dozrává do žaludečních vředů,

bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,

[: a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,

že místo srdce břicho má a místo duše tlamu. :]

kryl-karel-48

Karel Kryl poznal velmi brzy, jak byl podveden on i celý národ a čemu nechtěně posloužil.

O rok později – 3. 3. 1994 – v roce svých padesátých narozenin Karel Kryl za nevyjasněných okolností zmizel. Fyzicky doslova. Prý zemřel. Podle některých údajů v Pasově, podle jiných v Mnichově (má hrob na Břevnovském hřbitově, pamětní desky), leč podle dobových informací jeho mrtvolu nikdo neviděl (ani jeho žena). Pohřeb v Německu se sice konal, ale přístup na něj byl velmi, velmi omezen a zapovězen i jeho přátelům.

To, že za něj byla sloužena zádušní mše 11. 3. 1994 arciopatem benediktinského Břevnovského kláštera a Krylovým přítelem Janem Anastázem Opaskem za velké účasti, na těchto a jiných věcech nic nemění. Mnoho přítomných se nedostalo dovnitř. Odhadem před klášterem bylo kolem 4000 lidí.

Účast politické reprezentace byla minimální (P. Tigrid, E. Lánský) ani Havel nepřišel. Z Hradu tam byl jen Ivan Medek, na jehož řeč se ozvalo několik výkřiků „lžete!“

Pokud by bylo v našich silách a možnostech, byly by 17. 11. státní vlajky staženy na půl žerdi a vyvěšeny vlajky černé - smuteční.

17. 11. 2014, Redakce Severočeské pravdy.

5 hlasů