Restituční řízení
Vleklá kauza restituce Bečvářova statku dospěla k Ústavnímu soudu

Vleklá kauza restituce takzvaného Bečvářova statku dospěla k Ústavnímu soudu (ÚS). Stížnosti samostatně podali bývalí pracovníci pražského pozemkového úřadu Eva Benešová a Petr Chmelík.

Benešová, Chmelík a jejich někdejší podřízený, referent Jan Horák, čelili obžalobě z toho, že nezákonně přiřkli nyní již zemřelé Emilii Bednářové a dalším restituentům náhradní pozemky za nemovitosti původně patřící Janu Marii Bečvářovi v pražských Strašnicích a na Žižkově. Způsobili tak podle obžaloby škodu nejméně 1,4 miliardy korun.

V kauze padlo postupně několik verdiktů. Chmelík si pravomocně vyslechl roční trest vězení s podmínečným odkladem na dva roky, a to za maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Nejprve neúspěšně podal dovolání, nyní také ústavní stížnost.

Podmínečný trest dostala také Benešová. Vrchní soud ji uznal vinnou z přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Žalobci prosazovali trest za zneužití pravomoci úřední osoby. Nejvyšší soud na základě jejich dovolání nařídil vrchnímu soudu, aby rozhodl znovu. Benešová reagovala ústavní stížností.

Nejvyšší soud zrušil také zprošťující rozsudek nad referentem Horákem. Pražský vrchní soud mu poté letos v únoru uložil podmínku.

Trojice úředníků se zpovídala z několika rozhodnutí z let 2009 až 2012. Bednářová a v některých případech i další restituenti na jejich základě obdrželi lukrativní pozemky jako náhradu za to, že jim stát nevrátil statky po Bečvářovi. Bednářovou označil Horák za neteř po Bečvářovi, ačkoli měla nárok pouze na dědictví po jeho bratru, který ji uvedl v závěti. Další restituenti zase mohli dědit pouze po jeho sestře.

Bečvářovi před únorem 1948 vlastnili rozsáhlé území, na kterém nyní stojí například hotel Don Giovanni, Rádio Svobodná Evropa nebo sídliště Solidarita.