Festivalový zápisník
Hába v Hradci aneb Hajlování nočního kozodoje
02.07.2013 14:49 Zápisník
Klíčovou součástí programu hradeckého festivalu je takzvaný Open Air, tedy off-program složený z desítek akcí nejen na ulicích a náměstích Hradce Králové, ale také ve stanovém městečku pod hradbami, kam se soustřeďuje festivalové dění; stranou nezůstanou různé pozoruhodné bohémské prostory jako už zmíněný Klub č.p.4. Již po příjezdu a podrobném prostudování hlavního programu jsem usoudil, že mou hlavní festivalovou scénou bude letos Stan nočního kozodoje.
Do něj a kolem něj se soustředila skupina kolem pražského divadelníka Michala Háby, který založil hned několik uskupení - sám stan nesl jméno podle inscenace Pláč nočního kozodoje. Autorsky a režijně bývá pod těmito inscenacemi spolu s Michalem Hábou spolupodepsán Šimon Spišák - a oba hrávají také některé z hlavních rolí.
Pod hlavičkou Divadla koňa a motora objíždějí a Hába a spol. s postarším autem různé venkovní prostory a nabízejí plenérovou produkci obvykle na klasická témata - Hamlet, Othello, Macbetha a tak dál. Zhlédl jsem na festivalu pouze Amleta, odvolávajícího se na původní severskou legendu o královraždách - syrovosti sice nahrávají minimalistické prostředky, ale snaha něco sdělit či se prostě vysmát inscenačním tradicím a poklonkování klasickým dílům se utápí v pitvořivé improvizaci.
Příliš dobře nedopadl ani kus Odejdeš tam kde žiješ, někde hodně budeš, vzniklý na platformě Spolku přátel Eliadovy knihovny podle dětské knihy Tobiáš Lolness Timothée de Fombelleho. Spoluautorem a spolurežisérem tentokrát Hábovi byl Jan Kačena, v ústřední roli účinkovali Matěj Nechvátal a Norbert Žid. Soubor - kromě obligátního Háby - doplnila také herečka ústeckého Činoherního studia Anita Krausová. Jakkoli si diváci asi byli vědomi, že nesledují úplně standardní představení, neb do něj vstupoval režisér (ten nehrající) a část ansámblu vykazovala známky opilosti - to k festivalům patří - statečně se snažili bavit po celou dobu. Ne že by představení, kombinující dětskou poetiku s krutostí a černým humorem, nemělo žádné nápady, ba naopak. Bylo jich snad až příliš, především tomu ale scházela jistá ústrojnost. Holt někdy opravdu platí, že punk je jinde.
Vrcholem programu ve Stanu nočního kozodoje byl - jak jinak - Pláč nočního kozodoje, inscenace dua Hába-Spišák volně na motivy Vonnegutovy Grotesky. Nikoli doslovně, ale přitom výstižně převedený Vonnegutův svět dával i ve stanu, jehož strop a stěny bičoval v tu chvíli silný déšť, smysl. Stejně jako mítink prezidentského kandidáta (Michal Hába) s heslem Lonesome no more a vybraným hudebním pseudo-country doprovodem. Výborná byla Marie Švestková, v tomto případě relativně seděl i Hábův projev (jeho herecký rejstřík je jinak dost omezený, o to více potěší jeho trefné využití). Kozodoj obsahoval několik opravdu perfektních sekvencí, jako byl zadumaný rozhovor s černým otrokem v Oválné pracovně. Ne že by šlo právě o tohle; v Kozdojovi se prostě všechno z té neuspořádané poetiky a přemíry nápadů - spolu s jistou mírou zdravé naštvanosti - sešlo a fungovalo.
Na vůbec nejlepší festivalovou inscenaci Michala Háby jsem si ovšem musel dojít ke konkurenci - do stanu Husy na provázku. Na této brněnské scéně totiž Michal Hába režíroval scénickou črtu v jakési dramatické soutěži oceněného textu Miloslava Vojtíška (hudebním fandům známého jako S.d.ch.) Zátiší ve Slovanu. Parodický popis brněnské bohémy a pseudointelektuální scény je místy příliš literární a sám o sobě je spíš náčrtkem, než plnohodnotnou hrou, ale divadlo z něj vzniklo skvělé. Nechyběly vtípky s hajlováním a nahotou, pohrávání si s divadelními konvencemi a vůbec drzá legrace. Ukazuje se, že pracuje-li Hába s pevným textem, dokáže ho rozmetat účinněji než vlastní scénáře, a především: je krásné, když má k dispozici profesionální herce, jako byli v tomto případě Milan Holenda, Martin Donutil nebo Ondřej Jiráček. Čiré potěšení.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.