Život pod hidžábem
Íránská rebelka: Zpívat nesmíme, aby se prý muži nevzrušili
26.03.2015 12:35 Rozhovor
V Íránu mají ženy zakázáno zpívat na veřejnosti. Sára Nadžáfíová si přesto umínila uspořádat v Teheránu mezinárodní koncert pro ženské hlasy. A o tom, jak se žije ženám pod hidžábem, natočila spolu s bratrem Ajatem úspěšný film. Píseň bez domova přijeli prezentovat do Prahy na festival Jeden svět, při němž poskytli rozhovor INSTINKTU.
Dostali jste se až k duchovnímu vůdci, který na kameru vysvětluje, proč vlastně íránské ženy nesmějí zpívat sólo...
Ajat: To je celá Sára! Přišla za ním zahalená do čádoru (černý plášť zakrývající celou postavu, pozn. red.) s tím, že si dělá osobní rešerši pro studium islámu. A ajatolláh jí vysvětluje, že při poslechu ženského sólového zpěvu by se muži mohli vzrušit. Kamera byla malá, evidentně mu vůbec nedošlo, že by z toho mohl být film. Navíc ajatolláhové hrozně rádi mluví o náboženství, on byl dokonce velice potěšen.
Uspokojilo vás jeho vysvětlení?
Sára: Šla jsem za ním, abych to pochopila, ale nepochopila jsem nic.
Ajat: Jsem přesvědčený, že ten ajatolláh sám nevěří tomu, co říká. Ví, že to je nesmysl, stejně jako ví, že je nesmysl, aby Sára seděla zahalená v čádoru. Ale taková je oficiální linie. Ženy jsou trestány za to, že chlapi jsou slaboši a nedokážou mít pod kontrolou své chování. To samé platí pro hidžáb (povinnost žen zakrývat hlavu a tělo, pozn. red.). Ale to není jenom islám, v mnoha náboženstvích se muži cítí ženami ohroženi.
Ajate, vy žijete už léta v Berlíně, i tam máte pocit, že ženy muže ohrožují?
Ajat: Muži jsou přece všude středobodem světa! V Německu před pár dny Bundestag odhlasoval rovnoprávnost mužů a žen na pracovištích. I v Německu se o rovnoprávnosti žen a mužů musí hlasovat! Byl jsem hrdý na to, že se poslanci vyslovili pro, ale je smutné, že na to musí být zákony. (Dlouho diskutovaný zákon zavádí třicetiprocentní kvóty pro zastoupení žen v dozorčích radách velkých podniků, pozn. red.)
Změnila se v Íránu situace žen poté, co v roce 2013 nastoupil do prezidentského úřadu Hasan Rúhání?
Sára: Ne.
Ajat: Rúhání vzal do vlády několik žen, ale musejí být zahaleny v čádoru. V privátní sféře či v byznysu je mnoho velmi vlivných žen, ve vzdělávacím systému máme dokonce více univerzitních profesorek než Německo. Když se ženy drží pravidel, tak mají vykolíkované hřiště.
Pořád existuje v Íránu pohlavní segregace?
Sára: Ano. Třeba v autobusech. Ženy sedí vepředu a muži vzadu.
Ajat: Když řídí žena, tak ženy sedí vepředu, když řídí muž, tak je to naopak. Ale v metru, v taxíku nebo v dálkových autobusech to neplatí.
Co třeba pláže nebo bazény?
Ajat: Tam chodíme dohromady, rozhodně. A plaveme tam spolu nazí! (Ajat se tváří naprosto vážně.)
Sára: Ty kecáš! (Oba vyprsknou smíchy.) Bazény mají jinou otevírací dobu pro muže a jinou pro ženy. Na severu Íránu je jedna pláž vyhrazená ženám, jinde se musejí jít schovat za plentu.
Ajat: Můžete si jít s rodinou zaplavat, ale pokud žena nechce plavat v dlouhém černém baloňáku, nýbrž v bikinách, musí jít do speciálního úseku pláže ohrazeného plentou.
Sára: Ženy hrají v hidžábu i fotbal.
* Může se muž pořád rozvést jen tak, pár slovy?
* Proč Sára Nadžáfíová nechce emigrovat?
* Může vůbec volně cestovat?
To vše a mnohem víc se dočtete v novém vydání INSTINKTU, které vychází ve čtvrtek 26. března 2015.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.