Očima Antonína Kocábka
Hudební ceny Anděl 2010: paní Hana udělala dobře
24.02.2011 12:00 Glosa
Ve středu 23. února proběhl další ročník Cen české Akademie populární hudby Anděl. Stejně jako v minulých letech estrádně pojatý ceremoniál opět ukázal, proč trvá status quo a proč je Česká republika zřejmě světovým unikátem v tom, že drtivá většina místních hudebních publicistů účast v akademii na základě minulých zkušeností důsledně bojkotuje. Prestiž těchto cen se nachází někde mezi Cenami Týtý a Českým slavíkem a mnozí už ani v koutku duše nevěří, že by se mohlo cokoliv změnit k lepšímu.
A jak to tedy letos při předávání dopadlo? Organizátoři je pravděpodobně opět jako každý rok budou označovat za "důstojné" a "vydařené", což je podobné, jako když teleshopingové reklamy hovoří o interpretech vydavatelství Česká muzika jako o "nejznámějších a nejoblíbenějších".
Nepřekvapivě posbírali nejvíc sošek Nightwork - tedy formace, u které jsou přívlastky "talentovaní" a "zábavní" omílané všemi v takové frekvenci, že jim věří už i ti, kteří od kapely znají tak maximálně dvě, tři skladby. I v samotném ceremoniálu, ve kterém vystoupili hned dvakrát, se přihlásili k tomu, že hrají "normalizační pop", a jako obvykle se u toho tvářili, že jde o nadsázku. A je evidentní, že na tuto strunu nejen akademie, ale i většina posluchačů, slyší. Když se k tomu přidá humor skupiny, který důsledně navazuje na takové mistry zábavy, jakými bylo například duo Šimek - Bubílková, úspěch je zaručen.
Skutečná překvapení měl večer dvě. Prvním byla kategorie Objev roku, kterou nečekaně získali křehcí Republic of Two v konkurenci absolventa "talentové" soutěže a bývalé doprovodné skupiny Ewy Farné. Udílení tak jako by kopírovalo americké Grammy či Brit Awards, kde také zaznamenali dílčí úspěch "nezávislí" - snad aby byl k dispozici argument proti případným námitkám za konzervativnost. Tím druhým - a zároveň skutečnou událostí večera - bylo objevení nejprve dvou a následně všech čtyř členů skupiny Lucie na jediném pódiu. Tomu nejenže by donedávna u rozhádané čtyřky nikdo nevěřil, ale především udělení cen Skupina dvacetiletí a souhrnné Interpret dvacetiletí, které čtveřici právem připadlo, dostalo exkluzivní nádech.
Zbytek večera už naopak probíhal jako řada průšvihů. Většina akademiků si zjevně nevšimla, že Petr Muk natočil asi nejlepší album ve své sólové kariéře, ale neopomněla ho poslat do Síně slávy. Nejen jemu, ale i Haně Hegerové, která "neproměnila" ani jednu ze svých nominací, tak akademici dali jasný signál, co je třeba udělat, aby jim interpret stál za zájem. Vítězství cynismu?
Děsivou prezentaci předvedl Jakub Mohamed Ali, u kterého se nikdo neobtěžoval zdůvodnit, proč se vlastně - jako nenominovaný - na ceremoniálu vůbec objevil. Lehce komické pak bylo vystoupení samotných pořadatelů se souborem Lewron Orchestra - závěrečná pyrotechnika jasně ukázala, jakou estetiku vyznává. Autora tohoto textu však nejvíc šokovala stylizace Martina Chodúra, dvacetiletého zpěváka, do šedesátníka, jehož vystoupení těm starším mohlo nostalgicky připomenout úlisně rozzářené úsměvy interpretů padesátých let, u nás reprezentované například Karlem Hálou, Milanem Chladilem či Rudolfem Cortésem.
Speciální kapitolou byla moderátorská dvojice. Tomáš Klus s Ewou Farnou se opravdu snažili se s handicapem toho, že byli osloveni, ačkoliv nejsou moderátory, vyrovnat. Tam, kde se drželi scénáře - tedy v kupletově pojatých písničkách a debatách, ve kterých ona byla za tu "chytrou a nad věcí" a on za "naivního a přihlouplého" - to celkem fungovalo, i když se to neobešlo bez řady zmatků. Ovšem tam, kde opustili připravený text a pokoušeli se improvizovat, docházelo ke koncentrované trapnosti, jejímž vrcholem byly Klusovy otázky hostům, předávajícím ocenění.
Anděla 2010 tedy máme, chválabohu, za sebou. Protože se hudební kritici nejspíš nikdy nebudou schopni dohodnout jako ti filmoví a nějaká prestižnější cena po vzoru Cen filmové kritiky na obzoru není, je nutno spokojit se s tím, co je. Je pak ale otázka, jestli nejlepší postoj k celé záležitosti opravdu není ten, jaký zaujala paní Hana Hegerová, která - ač nominovaná - zůstala doma a nechala se "zastoupit" projekcí. U televizní obrazovky - na rozdíl od sezení na tribuně - je totiž vždy možnost přepnout.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.