Casiotone for the Painfully Alone: Etiquette
02.05.2006 00:00
Starcastic, 2006
Američan Owen Ashworth na svém čtvrtém albu rozvíjí hrdou tradici introvertních hudebníků, loudících o samotě v obývacím pokoji jakési zvuky a zpívajících o tom, že se ve své kůži cítí trochu nesví. Už jenom to, pod jakým uměleckým jménem svoje desky vydává, však dosvědčuje, že všechny ty výlevy nemyslí úplně vážně. Deska Etiquette má oproti Ashworthovým předcházejícím o dost bohatší zvuk: dříve svoje písně doprovázel hrou na dětské klávesy na baterky, na novince však zní i klavír, smyčce a bůhvíco dalšího. Ashworthovy písně si přesto uchovaly sympaticky kutilskou kvalitu a také lapidárnost, autor stihne velmi rychle říci, co potřebuje. S mírnou ironií cituje různé styly, občas vytvoří kousek - když už ne přímo taneční, tak alespoň hybný, vzniká tak inteligentní pop o osamění, úzkostech a dalších radostech života podávaný s kombinací upřímnosti a úšklebku. Protagonisté Ashworthových písní to mají těžké, stačí připomenout dívku ze skladby Scattered Pearls, která se po ne zrovna úspěšné noci na diskotéce, kde jí jakýsi opilý kořen přetrhl perly po babičce, utěšuje: „Třeba se ráno vzbudím a zjistím, že se mi to jenom zdálo, perly budou na šňůře, nebudu smrdět po kouři a budu mít všechny peníze, co jsem propila.“ Nad tím by se i kámen ustrnul. Casiotone for the Painfully Alone svoje věci předvede živě 12. května v pražském Rubínu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.