The Drones: Gala Mill
06.12.2006 16:31
All Tomorrow Parties
Deska Gala Mill australské skupiny The Drones budí trochu strach. Je to album nahrané jakoby z posledních sil, někde v nebezpečné krajině, kde upadnout znamená už nevstat. Tou krajinou čtveřice muzikantů vedená uhrančivým frontmanem Garethem Liddiardem prochází se zavázanýma očima nebo prostě jen nekompromisně zahleděna někam do sebe.
The Drones jsou kytary, basa, bicí a zpěv, jejich hudba není vlastně v ničem objevná, desku Gala Mill mohli klidně natočit před patnácti lety. Je ale také svým způsobem dokonalá, součástí té dokonalosti je ale to, že kapela dává přesvědčivě najevo, že jí na nějaké perfekci vůbec nezáleží. Jako by se neustále poddávala síle okamžiku, který si někdy vynucuje až nehybnou pomalost, jindy hudebníky odhodí do proudu vzedmutých emocí, který je otlouká o kameny u dna. Liddiard působí dojmem, že ani neví, že zpívá.
Jeho vokál se spíš podobá nekontrolované litanii, podávané s tou správnou směsí arogance a vášně. V textech přechází od intimních věcí k vraždě Daniela Pearla nebo krvavým příběhům z australské historie. Často zpívá tak znaveně, jako by ho každý pohyb rtů bolel, a pak se rozeřve, až je mu každá místnost malá. Písně The Drones jsou v mnoha ohledech tradiční nebo až obyčejné. Akorát že neexistuje jiná kapela, která by je dokázala takhle podat.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.