15. 10.: Inkvizice, paranoia, literatura, Kundera
15.10.2008 12:55
Dneska zase trochu později - zdržela mě plodná a tvůrčí debata na půdě kulturní rubriky časopisu Týden. Fakt nekecám. Noviny: další názory k aféře kolem Milana Kundery, další názory na střelbu po Paroubkově oslavě, na teplickém stadionu se schyluje k „matce všech bitev" (Aha!) mezi Českem a Slovinskem, až dosud jsem myslel že je tenhle titul vyhrazen pro střety mezi Vardem Haugesund a Venneslou Vindbjart (pro fotbalové ignoranty - kultovní týmy druhé norské ženské ligy).
V debatě o Milanovi Kunderovi dnes převažují spíš ty hlasy, které upozorňují na neúplnost informací a vůbec se vyjadřují kriticky k práci Ústavu pro studium totalitních režimů. „Po Kunderovi sáhl inkviziční duch" píše například Jiří Pehe v Právu. Tvrdí, že nechce Kunderu vyviňovat. „Otázky vzbuzuje ona naprosto nepřiměřená míra jistoty, v jejímž duchu se obvinění nesou. Neměl by právě ústav, který se oficiálně zabývá studiem totalitních režimů, nabídnout i alternativní teorie? Nemělo by být právě pracovníkům tohoto ústavu jasné, že vše mohlo být trochu jinak? Lze ‚odstřelit‘ světoznámého spisovatele jenom na základě několika řádek na papíru formátu A4, podepsaných jakýmsi dobovým vyšetřovatelem? Jde o slušnost. Ta by měla investigativcům přinejmenším velet, aby doprovodili nalezený dokument komentářem, který dovoluje i pochybnosti."
Mladá fronta Dnes zkoumá věrohodnost policejního záznamu, v němž se o Kunderově „hlášení" mluví. Píše se tam, že „Dlask informoval předáka vysokoškolských kolejí Kunderu". Docela by mě zajímalo, co deník myslí tím „předákem vysokoškolských kolejí". Jestli deník zjistil, že spisovatel šéfoval nějakou svazáckou kolejní samosprávu, činí to celou věc trochu srozumitelnější, vše se najednou odehrává jaksi po „služební linii" - malý svazáček hlásí „odpovědnému činiteli" přítomnost podezřelé osoby, odpovědný činitel předává informaci činitelům ještě odpovědnějším. Ale jestli je za těmi slovy o předákovi nějaká vědomost, nebo se do textu prostě jenom nějak dostala - nemám tušení.
Ve stejném deníku se k práci ústavu kriticky vyjadřuje i historik Tomáš Zahradníček. „První zákon historikova řemesla praví, že před využitím jakéhokoli zdroje informací má provést ‚kritiku pramene‘: musí vyjasnit, kdo, kdy, proč, pro koho a na základě čeho informaci vytvořil a uvážlivě posoudit míru její pravdivosti. První profesní zákon novináře říká v zásadě totéž, informace je nutno ověřovat. Ani historik, ani novinář nesmí vzít z archivu papír, přijmout jeho obsah za hotovou věc a zveřejnit informace v něm obsažené. Právě to udělali v Respektu. (...) V závěru se hlavní autor článku Adam Hradilek svěřuje se svými pochybnostmi, zda bylo mravné příběh zveřejnit. Podle mého to bylo velice nemravné, s pompou zveřejnit 58 let starou neověřenou stopu a nechat na majiteli bot, ať ji vysvětluje."
Alexandr Tomský v Lidových novinách dává najevo, že ho odhalení z Kunderovy minulosti zas až tak nepřekvapilo a že čtenáři Kunderových próz nemusí připadat nijak šokující. „Autor vystřízlivělý z ideologie považuje každý vztah a každou lidskou vůli usilovat o dobro druhých za omyl, sám říká za kýč, chce nám namluvit, že jde vždycky o ideologii prázdné kolektivní konvence. Pomocí odosobnění, ironie a pornografických prvků koncipuje své dílo jako jeden velký antikýč. Kostlivec z minulosti se však mstí. Postavy jeho děl jsou panoptikální, strnulé, bez tváře a bez charakteru, vztahy jsou náhodné a založené na nedorozumění nebo omylu. V subjektivním světě intelektuální uzavřenosti se nemohou nikdy vymanit ze svého osamění."
Petr Fischer, který už o Kunderově aféře napsal jeden - ve vztahu ke spisovateli nijak sudičský - komentář, se dnes v Hospodářských novinách zastává badatelů z ústavu. Někteří z těch, kdo je veřejně kritizovali a připisovali jim postranní motivy, podle Fischera jenom sytí atmosféru zbytečnou paranoiou. „Paranoia, hysterie, jazykové znehodnocení, to vše jsou tradiční prostředky, které vše shazují a staví na rovinu hospodských povídaček, které nemají valného smyslu. Vzniká tak naprosto nesnesitelné prostředí, které dusí společnou lidskou aktivitu, ničí mezilidské vztahy a banalizuje pestré projevy zla. Čím silnější tato banalizující tendence je, soudí psychologové už nějaké to desetiletí, tím mocnější a zatuhlejší bývá s největší pravděpodobností také komplex, kterého se nemůžeme či nechceme zbavit." Bravo, Fischer! Fakt.
Ve sportovních rubrikách se hodně píše o smrti mladého ruského hokejisty z týmu Omska Čerepanova - měl nemocné srdce. V té souvislosti uděluji opožděnou důtku MFD, která včera na první straně docela dryjáčnicky popisovala, jak jeho spoluhráč Jágr na střídačce plakal, a naznačovala, že ten kluk umřel proto, že se s Jágrem na ledě srazil, což je nesmysl a z popisu okolností Čerepanovova konce to bylo docela zřejmé.
Z horoskopu Blesku: „Zklamání, které vás dnes potká, není znakem konce světa." Tak to se mi hned ulevilo, ani nevíte, jak mě ranní zjištění, že v příslušné dóze v naší kredenci není káva, rozhodilo.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.