17. 3.: Záběry a závěry, sektářovy vidle
17.03.2008 10:34
V Tibetu se střílí, v Česku se toho - naštěstí - moc neděje, obsah dnešních vydání tomu vcelku odpovídá. Volila se miss, pokud jste si náhodou nevšimli.
V souvislosti s násilím v Tibetu deníky hojně komentují, co si počít s olympiádou v Pekingu. Tomáš Němeček v Hospodářských novinách navrhuje následující: „Mezi bojkotem a Roggeho (předseda MOV - pozn. aut.) zacpanýma ušima je škála možností. Čínský režim třeba v roce 2001 sliboval ‚plnou svobodu médií‘ a dnes zakazuje vstup do Tibetu. Kdo z politiků pojede do Pekingu, neměl by propásnout příležitost mluvit - a žádat dodržení slibů. A sportovci? Každý má dělat, nač stačí. Na olympiádě v Mexiku, těsně po sovětské invazi v roce 1968, potěšil Čechy a Slováky každý projev solidarity. Když o Tibetu a lidských právech promluví olympijský medailista z Pekingu, bude to mít váhu."
Do představy olympiády jako nepolitické akce se v komentáři pro Mladou frontu Dnes opírá Vladimír Kučera. „V roce 1934 prohlásil Avery Brundage, tehdy šéf Amerického olympijského výboru: ‚V Německu neexistuje nic, co by opravňovalo bojkot. Amerika by se mohla v mnohém učit.‘ O dva roky později se berlínské hry staly demonstrací průzračně nepolitického hajlování. Triumfy černocha Jesse Owense demokraté vnímali také více politicky než sportovně: ‚Vytřel Hitlerovi rasistický zrak.‘ Politickou nepolitičnost olympijských her v nejtragičtějším smyslu slova naplnil Mnichov v roce 1972. Palestinské komando při nich zavraždilo izraelské sportovce a následně jsme byli svědky nepolitického cynismu - hry slavně ‚nepoliticky‘ pokračovaly. Pravda, dost zakrvavené, ale co na tom."
Ve sloupku Lidových novin se Zbyněk Petráček pozastavuje nad slovy, jimiž Jiří Paroubek reagoval na zprávy o násilnostech v Tibetu - nedá se prý říci, že by se v Tibetu dělo něco výjimečného. („Já jsem zatím viděl záběry, na kterých dav napadá obchody a neviděl jsem na těch záběrech činnost čínské policie ani čínských vojáků, takže já z těch záběrů nemohu vyvodit žádný takový závěr."). „Odkud se bere ten elementární nedostatek solidarity u české levice. Proč v případě Tibetu zaujímá pozici neutrála, jako by šlo o konflikt mezi Ekvádorem a Kolumbií? Možná i odtud, že Jiří Paroubek si až příliš navykl vyvozovat závěry z toho, co vidí v televizi. Ruku na srdce: mohl si z televizních záběrů před dvaceti lety vyvodit, že se u nás schyluje k pádu komunismu?"
Včera se v Praze demonstrovalo proti násilí v Tibetu, o den dříve měli shromáždění odpůrci radaru. Miloš Čermák v komentáři pro Lidové noviny píše o komunikační strategii Topolánkova kabinetu v té věci, již má za tragickou. Jednou se podle něj premiérovi vymstí. „... pro drtivou většinu veřejnosti není radar žádný zdravotní ani právní problém, ale principiálně politický. Část voličů bude americkou základnu odmítat vždy, ale část je potenciálně ochotná se s ní smířit. Žádá ovšem, aby se s ní jednalo jako s dospělými, a ne malými dětmi. (...) Radar bude Topolánkovým politickým hrobem, a to přesto, že jde o věc, kterou by možná i většina jeho voličů v dlouhodobé perspektivě spíš ocenila. Nedal jim šanci."
Mladá fronta z první strany hlásí odchod Daniela Landy z „řádu" Ordo Lumen Templi. „Zjistil jsem, že ostatní členové tíhnou k hlubinné křesťanské spiritualitě, což není moje cesta. Složil jsem funkci velmistra a z řádu vystoupil." Podniku se po něm ujali Jiří Komorous a Ondřej Vetchý, podle nějž je cílem řádu „naplnění rytířských ctností". K Ordo Lumen Templi se podle deníku už prý nepočítají poslanec ODS Jan Vidím a náměstek ministryně obrany Martin Barták. „Ještě nedávno měli ti dva seriózní pánové velmi podivný rituál. Když se potkali, nejprve kroužili rukama a pak vyskočili a srazili se hrudí." No, nic proti rytířským ctnostem, ale tohle je spíš jako ze Simpsonových (viz epizoda Kameníci).
O dalším podivném spolku se píše v souvislosti s případem zmizelé holčičky Viktorie Kulhánkové, kterou zřejmě unesla její matka. Žila s novým manželem v jakémsi společenství ve vesnici Vícemily (hezké jméno) na statku pojmenovaném Sluneční dvůr. Podle Šípu jsou obyvatelé toho stavení v jakési sektě. Víc v Šípu: „Podle nich jednou zapíchli vidle do země, chodili kolem nich a říkali: ‚To jsou vidle, to jsou vidle.'"
Sobotní volbu miss deníky pojednávají s předvídatelnou důkladností, je možné se dočíst kdo a jak moc se opil, kdo se zhroutil, kdo se utrhl ze řetězu, vítězka je zkoumána z hlediska měr, vah, rodinného zázemí, zdravotního stavu a sexuálního života. Pohlazení nacházím v horoskopu Blesku: „Přicházející jaro přinese klid a harmonii do vaší bolavé duše." Už aby. Do té doby to chce rychle vyjistit, kde nechal tesař díru, sektář vidle a tak dále a tak podobně.
Foto: ČTK, ČTK, Profimedia.cz
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.