Očima Martina Hekrdly
Dělat, co je třeba

Jsme všichni už hodně otupělí různými sděleními převratné povahy. Například stálým opakováním, že případný daňový paušál bude likvidační pro živnostníky, kteří mají nulový zisk. Už se ani neptáme, jak je možné, že s dokonale nevýživným nulovým ziskem ještě vůbec někdo živnostničí. Co je to za "živnost"? Proč nestojí frontu na pracáku? Proč nebere dávky v hmotné nouzi? Proč ještě vůbec žije?

"Zbytečné otázky v ekonomice," musel by sám sebe parafrázovat Jára Cimrman. Zbytečné otázky v neoliberální éře, jejíž ideologové si prostě dělají z lidí blázny již tak dlouho, že je tím už dokonale unavili. Nejnovější hit zní, že kdyby se, nedejbože, budoucí koalice shodla na větším zdanění bank, vybere z nich - píše zmobilizovaná slovní ochranka finančního kapitálu - do státní pokladny zhruba o polovic méně než dosud. Takové bláboly nelze vážně analyzovat, ba ani brát na vědomí.

Jen tak se ale stalo a vůbec mohlo stát, že zapadla dvě opravdu důležitá sdělení, dva dárky českému lidu k Vánocům. Jeden byl od Jana Švejnara, profesora globální ekonomiky na Columbia University (New York), v roce 2008 dokonce kandidáta na Hrad (kandidaturu v letošní přímé volbě zvažoval, ale - pro neochotu jistých sponzorů sáhnout po dostačujících milionech - zavrhl). Druhý dárek přinesl Andrej Babiš, šéf prosperujícího Agrofertu i hnutí ANO, pravděpodobně budoucí vicepremiér. Ten se žádných sponzorů ani nakonec doprošovat nemusel, chtěl-li zaplavit zemi billboardy o tom, že "bude líp". A zaplavil...

Boží dopuštění

Nuže, ze Švejnarových úst víme oficiálně od pondělí 9. prosince, že současnou recesi - tak to řekl - "jsme si přivodili sami"; nynější druhé ekonomické dno už je (na rozdíl od roku 2008) "převážně výsledek naší hospodářské politiky". Prohlásil a černé na bílém svolil otisknout, že předchozí vláda se snažila snížit schodek pod tři procenta i za cenu recese, aby ukázala trhům, že jsme "fiskálně zodpovědní". Ale "trhy též zajímá, zda je daná hospodářská politika udržitelná," uvedl Švejnar. A dodal: "Pokud vláda způsobí recesi, trhy vědí, že to udržitelné není. Protože držet zemi dlouhodobě v recesi není nikdy politicky přijatelné."

Pan profesor není žádný levičák, byť jej (nebo právě proto, že jej?) svého času lifrovali na Hrad sociální demokraté. Ano, je všemi deseti pro vládní investice do infrastruktury a nebyl by přitom ani proti většímu zadlužení, pokud by fiskální páka zajistila návratnost. Ale je také pro - nejvíce asociální - nepřímé daně a obdivuje politiku "železné lady" Thatcherové od roku 1979 i neoliberální obrat socialisty Mitterranda (1983). V korporacích je mu nasloucháno, ode dveří jej určitě jako otrapu neodhánějí. Jestliže tedy vlastně říká, že působení "echt" pravicového vládního tandemu Nečas-Kalousek bylo jen a jen božím dopuštěním, tlumočí současný - takřka již globální - konsensus. Je to tak a nejinak. I kdyby Miroslav Kalousek potřetí zvítězil v tendru na nejlepšího finance, TOP 09 se potřetí dostala do sněmovny a nejprestižnější auditorská firma exaktně potvrdila, že se zde vyčasilo až za Nečase.

Coming out

Druhý vánoční dárek v podobě zásadního sdělení byl ještě lepší. Téhož 9. prosince Andrej Babiš - po jednání s Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČMKOS) - vysoce ocenil odborové ekonomické analytiky. Jejich analýzy byly a jsou totiž podle něj velmi přesné a - pozor! - on sám se jimi řídil ve svém podnikání. Tomu říkám miliardářský "coming out".

Samozřejmě, všichni už dávno vědí, že byly v uplynulých sedmi letech pravdivé a přesné ekonomické rozbory i prognózy v analytickém časopise ČMKOS Pohledy - a naopak často zcela mylné raporty Kalouskova ministerstva, MMF, Evropské komise, Světové banky, ratingových agentur a podobně provařených institucí. Ale ještě nikdy žádný velkopodnikatel nepřiznal, že firemní byznysplány konzultuje s odbornou produkcí odborového svazu.

Představuji si Andreje Babiše, jak další expanzi potravinářského Agrofertu či mediální Mafry promýšlí s Martinem Fassmannem či Jaroslavem Ungermanem, hlavními stratégy a makroekonomy ČMKOS. A podivná věc: vůbec mi to nepřipadá zvláštní. Natož nereálné. Ve vzduchu visí všechno.

To, oč tu běží, není totiž jen nějaká krize ekonomická a její dozvuky. Anebo ta či ona jurodivá hospodářská politika. Je zde také krize ovladatelnosti i elementárního chápání podmínek, mezí a možností, v nichž žijeme, přemýšlíme a volíme své kroky (i čím dál bizarnější partaje). V takové situaci je pak všechno možné. Jakkoli "inovačně" jsou parlamenty navoleny, vlády složeny a programy prolnuty, nakonec budou muset všichni - ať už se kormidla chopí kdokoli - dělat jen to, co je třeba.