Očima Martina Hekrdly
Sebekritika notorického pesimisty
15.01.2014 18:30
Konečně se roztrhl pytel dobrých zpráv z ekonomiky! Hodí se mi to do krámu, totiž k sebekritice. Jsou na mne stížnosti, že mé soudy i výhledy jsou příliš depresivní (snad ve stylu Goethova Utrpení mladého Werthera, které svého času přispělo k vlně sebevražd romantických jinochů). S tím je konec! Na každoroční konferenci Euromoney ve Vídni, která bývá opravdu prestižním sletem bankéřů zvučných jmen, právě zaznělo: krize končí.
Netřeba nudit probírkou situace v celé Evropě a jedné země po druhé (z krize se, jen si to představme, dostávají i Irsko a Španělsko, zatímco Řekům jakoby otrnulo a rádi by vrhli na trh - ne, to neuhodnete - další várku dluhopisů). Stačí se opřít o jistě kvalifikované mínění guvernéra rakouské centrální banky Ewalda Nowotneho, který narýsoval takovouto logickou rovnici: roztáčející se kola německého průmyslu uvedou na vzestupnou trajektorii především západoevropské ekonomiky, na jejichž růstu závisí vzestup střední a východní Evropy. Tedy i Česka.
Je to dobrá zpráva pro Sobotkovu vládu a zvláště pro Babiše. Vždyť z většího objemu transakcí narůstá automaticky objem vybraných daní. Aniž by bylo třeba natahovat na skřipec nepoctivé daňové plátce a pálit boky specialistům na "daňovou optimalizaci" (a podobný zlodějům). Aniž by bylo třeba - to především - zvyšovat daně. Že Česko je přívěskem, dodavatelem i příručím německé ekonomiky, víme dávno. A rakouský centrální bankéř Nowotny aktuálně navíc ví, že Německo - vedle Rakouska - dosáhne letos až (až!) dvouprocentního růstu. Takový růst svět neviděl (a pes to nežral). Bude líp.
Je nutné upozadit směšný fakt, na němž se shodnou všichni ekonomové (i ti, jimž je zcela lhostejný): že teprve zvýšení HDP o tři procenta se odrazí ve snižování nezaměstnanosti. Koho, mein Gott, zajímají lidé tak málo kompetitivní, že je pracovní trh zvážil a vyvrhl? Nás zajímá růst a návratnost investic, obrat a zisk. Nás zajímá skutečnost, že chleba kyne, a nikoli podružnosti (jako například to, kdo největší část pecnu pojí a kdo si naopak ani nevrzne). A neptejte se pořád, co znamená "nás" a kdo je to "my"! No přece my všichni...
Jízda na jistotu
Hlavně je třeba odmítnout pochybnosti, které kupříkladu šíří hnízdo keynesovců z doby kamenné (z doby "státu blahobytu"), francouzská kvartální revue Economie politique. Ve svém posledním (říjnovém) čísle tvrdí, že Německo má před sebou tři gigantické problémy: 1. Z mnoha důvodů nezvládnutelný přechod na obnovitelné zdroje energie, jehož náklady se odhadují na bilion (1000 miliard) eur. 2. Další jeden bilion eur "vnitřního dluhu" se v SRN nahromadil od roku 1999 a postihuje obnovu infrastruktury (podle deníku Der Tagesspiegel se již do mnoha škol v Berlíně promítá jako "zdravotní problém"). 3. Je třeba naléhavě zvýšit vnitřní poptávku; takzvaný median (přesná polovina mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou) bohatství německých domácností dosáhl 51 200 eur - Francouzi jsou na tom ale dvakrát lépe (111 500 eur), Italové více než třikrát (173 500) a Belgičané čtyřikrát (206 200 eur). Němci jsou pokládání za "zazobance" jen ze setrvačnosti.
Psi štěkají a karavana jde dál. Podvratné živly podemílají koleje, ale německá "lokomotiva Evropy" supí vpřed a vzhůru. A není žádných pochyb, že se s ní svezeme. (Konec sebekritiky).
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.