Jan Rejžek: Mistrovské vzkříšení Lazarovo?

Když jsem před třemi týdny napsal, že se v závěru Gambrinus ligy stanou věci, až se vám protočej panenky, samozřejmě jsem netušil, že ty zřítelnice budou sparťanské a podlité krví vzteku.

Jako by vedení v lize bylo čím dál tím žhavějším bramborem, Slavia se ho napřed radši zbavila a přehodila Spartě, která jí ho teď po dvou prohraných zápasech doma s nebývalou velkorysostí zase vrátila. Z jiskérky naděje najednou vzplála mohutná červenobílá vatra, která by měla v sobotním závěrečném kole za normálních okolností dosáhnout až k vysněným mistrovským výšinám. Jenže, čo je to normálne, jak se ptal už major Terazky? Letošní ročník se zapíše do dějin jako jeden z nejnapínavějších a nejbizarnějších.

Pro slávisty by bylo samozřejmě skvělé oslavit titul na novém krásném stadionu v Edenu, ale vzhledem k blízkému kontaktu hlediště a plochy se obávám všemožných provokací, takže na 51 procent bych se přikláněl k tomu, naposledy si zajuchat na neoblíbeném Strahově.

Tak jako sicilská sopka Etna vybuchly doma s Baníkem Ostrava sparťanské iluze o jedinečnosti a nesmrtelnosti chrousta. Ještě bez potrestaného Tomáše Řepky neuměli rudokožci čelit chytré hře soupeře v čele se šibalem Rudolfem Otepkou a automatem na góly Václavem Svěrkošem (Karle Brücknere, nezapomenout to jméno, až budete sestavovat nominaci na Euro!) a právem prohráli na Letné 1:2. Vzápětí zbaběle rezignoval trenér Michal Bílek, třebaže tým ještě čeká finále ČMFS. Netoliko: některé zrůdy v hledišti si neodpustily ani při minutě ticha za tragicky zahynulého fanouška hostí řvát Smrt Baníku!

Domácí výprask se žižkovskou Viktorkou Slavii neskutečně probral. I nastalo vzkříšení Lazarovo a děly se zázraky. Po výrazném zlepšení v Olomouci si za vynikající taktický výkon z Mladé Boleslavi a za podpory výborného sešívaného kotle zaslouženě odvezla výhru 2:0 a nic na tom nemění ani regulérní branka domácích, kterou sudí Franěk neuznal. Nemám ve zvyku hodnotit práci sportovních redaktorů, ale pokud jde o referování o tomto zápase, vyznamenal se zpravodaj deníku Sport Aleš Roll, který neunesl porážku jeho oblíbené „Bolky", hodnotil rozhodčího nejhorší známkou a nutil čtenářům iluzi, že zápas byl (asi) prodán. Nu ano, pan Roll má (asi) tři nohy. Vynikajícím výkonům Belaida, Šmicra, Brabce, Vaniaka, Šventa či Toleskiho pak přidělil jen body na hranici lehkého nadprůměru čili šest z deseti! Roll Over, Roll!

Rovněž bujarý moderátor televizního Studia fotbal Vlastimil Vlášek by se mohl polepšit a neříkat během minuty dvakrát klišé, že má někdo něco ve svých rukou. Kdyby totiž někteří sporťáci četli i jiné knihy než jen Muže v ofsajdu, věděli by, že nejsou žádné „své" ruce, ale že měl pravdu sv. Pavel, když psal Korintským:„Existuje zjevení a existuje tajemství."

A v sobotu se nám zjeví jeho veškeré rozluštění...

Foto: ČTK