Očima Martina Hekrdly
Jinde není jinak

Kdykoli se u nás kriticky píše o českém mafiánském kapitalismu, zpravidla se hned dodává, že by něco takového v civilizovaných zemích nebylo možné. Málem to vypadá tak, že jinde je jinak. Jde o poslední stéblo, kterého se chytáme. Jako by stále ještě probíhal slavný návrat do Evropy, jejž jsme si před třiadvaceti lety vytyčili. Pouze jsme na té cestě - a ještě jen v něčem - zpoždění a občas se válíme ve škarpě jako čuňata. Nic nevadí, "jednou budem dál", jak jsme zpívali na té Národní třídě s fiktivním mrtvým studentem a reálnou policejní "nakládačkou", v civilizovaných zemích běžnou...

Zrovna ve čtvrtek v jedné takové zemi odsoudili nezmara tamní politické scény, rytíře (cavaliere) Silvia Berlusconiho. Itálie nejenže je země civilizovaná, nejenže ji považujeme za historickou společnou vlast evropské kultury (a úspěšných imperiálních ambicí západní civilizace). V Itálii navíc před dvaceti lety začalo největší tažení vedené milánskými soudci (Antonio di Pietro) proti propojení mafie s nejvyššími patry politiky. Vzorová akce Mani pulite (Čisté ruce) se už v učebnicích píše s velkými písmeny. A přece vakuum, které v Itálii tato akce vytvořila, na celých dvacet let vyplnil především Berlusconi s rukama enormně špinavýma. A po celou tu dobu se vracel k moci, stříhal si skandál za skandálem (a soud za soudem) a neustále byl pánem situace i svého osudu.

Pravnukové už asi neuvěří, co všechno stihl tento nejbohatší Ital, mediální magnát, širokopásmový finančník, šéf fotbalového klubu AC Milan, mistr daňových podvodů, soustavně recyklovaný (znovu a znovu velmi populární) politik, milovník odvázaných večírků "bunga bunga" a (z pohledu zákona) prznitel nezletilé marocké zpěvačky. Během své politické dráhy absolvoval celkem takřka 2700 výslechů a soudních jednání, na nichž úhrnem vyfasoval 18 let a 5 měsíců vězení "natvrdo". Nic z toho však nenabylo právní moci, mimo jiné proto, že jako politik u vesla - demokraticky zvolený - mohl si upravovat zákony na "osobní míru" a zavádět amnestie. Byl třikrát premiérem (1994-1995, 2001-2006, 2008-2011) a bez jeho strany Lid svobody by nemohla existovat ani dnešní levostředová vláda Enrika Letty.

Není divu, že čtvrteční Berlusconiho - konečně pravomocné - odsouzení kasačním Nejvyšším soudem připadá italské veřejnosti jako zázrak. I když on sám hovoří o "verdiktu nad deseti miliony Italů" a o "útoku justice na výsledky voleb". A i když čtyřletý trest, který inkasoval, automaticky zkrátila amnestie z roku 2006 a rytířův věk (v září mu bude 77) na pouhý rok domácího vězení (s alternativou veřejně prospěšných prací se nepočítá). Přesto všechno šéf rychlokvašeného Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo přirovnal rozsudek nad Berlusconim k pádu Berlínské zdi. Natolik je to neskutečné a přelomové...

Vím, že když sousedi dělají binec, říká se u nás, že "je tam Itálie". Ale v jiné civilizované zemi, ve Francii, se nedávno poroučel ze socialistické vlády kvůli vlastním daňovým únikům ministr Jérôme Cahuzac, který měl řešit zásadní problém země: daňové úniky! Předchozí pravicová sestava Nicolase Sarkozyho čelí zase průšvihům s ilegálním financováním voleb senilní miliardářkou Liliane Bettencourtovou (ne-li také plukovníkem Kaddáfím). Sarkozyho bývalá ministryně financí a nynější šéfka MMF Christine Lagardová prošla zase pětihodinovým výslechem, jak to vlastně bylo s profrcáním veřejných peněz v arbitráži ve prospěch podnikatele Bernarda Tapieho. A tak dále a podobně.

Není, kam by oko hrdého Evropana s úlevou pohlédlo. Nejméně pak do Španělska, kde je konzervativní premiér Mariano Rajoy zrovna vláčen tiskem, kaluž nekaluž. Finanční administrátor vládnoucí Lidové strany Luis Barcera sedí totiž od konce června ve vyšetřovací vazbě, jsa podezřelý z financování partaje pomocí daňových podvodů. Deník El País bůhvíkde vyčmuchal a zveřejnil Rajoyovu SMS do Barcerovy cely: "Buď silný. Objímám tě. Mariano." Ale fuj! To my tedy měli na vládě lepší love story...

Jedno je jisté: podobné podmínky plodí podobné situace, myšlenky, slova, rozhořčení i beznaděj. Oddávat se iluzím, že jinde je leccos a dokonce snad všechno jinak, je zpozdilé a - zde se to módní slovo velmi hodí - nesystémové.