Josef Bouška: Lekce Anička

Potichu opouští stránky novin žena, kterou známe pomalu lépe než vlastní příbuzné. Poslední dva červencové týdny skloňovala média jméno Škrlová v jedenadvaceti zprávách. Za stejné období v červnu v 1033 relacích. Kuřimská kauza nepřežila ani v živném roztoku tradiční letní okurkové sezony, kdy tisk zachraňuje klesající náklad kupříkladu přílohami o klíšťatech, opalovacích krémech a pitném režimu. Leč zapomenout na bizarní příběh by bylo chybou.

Žádný případ za dlouhou dobu nedokumentuje tak zřetelně kvalitu naší žurnalistiky. Rozpaky budí už svědivá nedočkavost, s jakou novinářská obec čekala na sebemenší informaci o Aničce. Na jedinou skutečnou oběť kauzy, tedy malého týraného chlapce, se jaksi pozapomnělo. Avšak z bohorovnosti, s jakou ze sebe média sypala neověřené pitomosti, jde větší hrůza než z prchajícího nedítěte a jiných kuřimských strašidel.

Přerod třináctileté Aničky před branami Klokánku do dvaatřicetileté Barbory v Kodani trval celkem šest týdnů. Během nich jsme se dozvídali, že může být Karolínkou z Krnova, Annou z Norska nebo klidně někým jiným. Pokud nevzešla z incestu v rodině Mauerově, má rodiče sice neznámé, ale narkomany. Je na úrovni šestiletého dítěte, jež však na počkání kreslí čtyřrozměrné krychle, a chrání ji výzkumný ústav. Mluví o sobě v mužském rodě. Píše prezidentovi a kvůli propojení s tajnými službami zřejmě cestuje po sirotčincích s jaderným kufříkem. Její adoptivní rodina je buď spolek sadistů, nebo chystá podvod s přídavky na děti, případně točí porno pro pedofily, obchoduje s dětmi či provozuje školu pro budoucí zločince, pokud ovšem nechystá příchod mesiáše. Z party neškodných gnostiků (Hnutí Grálu) se zase mávnutím pera stala krvelačná sekta.

Noviny tiskly a televize vysílaly pochybné hypotézy jako divé. Často si přitom ani nepomáhaly alibistickými výrazy „údajně“ či „prý“, které v médiích používáme, pokud se snažíme vyvázat z odpovědnosti za neověřenou informaci. Mánie se vůbec netýkala jen bulváru. Když přední takzvaný seriózní deník fantoma skutečně v Dánsku polapil, samou radostí mu věnoval hned první tři strany listu...

Jaká by to bez nás, novinářů, byla na světě zábava? Mohli jsme vám dát jen kuriózní historku, kterak někdejší učitelka hudební výchovy napálila soudkyni a ošetřovatele. Místo toho jste absolvovali názorný kurs, s jakou důvěrou je radno přistupovat ke sdělovacím prostředkům. Schola ludus, jak se sluší a patří.