Očima Martina Hekrdly
Komu teče do bot

V běhu je docela pikantní hra. Ze šuplat Miroslava Kalouska - případně dalších ministrů, ba i premiéra - jakoby náhodou vždy vypadne na světlo nějaký hrůzostrašný návrh. Například sjednocená sazba DPH v horentní výši anebo zmrazení důchodů. Vzápětí se však dojde k "sociálně citlivému řešení" (Petr Nečas) a sazby DPH, jakkoli přesto zvýšené a skoro zničující, zůstanou dvě. A Jaromír Drábek se rozhovoří o valorizaci důchodů a o úpravách vzorce jejich navyšování. Prý v mnoha variantách. Cimrman by řekl, že těch variant je pět až sedm, ne-li méně. Cítíte tu jistotu?

Nejnověji se rozneslo, že Kalousek hodlá - tak se titulkovalo - "sebrat důchodcům dvě a půl miliardy". Ne, neobejde je všechny, nebude zvonit u dveří jako falešný údržbář a nesbalí z každého kredence celoživotní úspory svých dříve narozených spoluobčanů. Jde mu ostatně o důchodce ještě pracující. A tak k dosažení cíle pachateli postačí, aby si aktivní stařešinové nemohli - tak jako jako dosud - odepsat z daňového základu skoro 24 tisíc.

Nejspíš se v kauze důchodci vynoří nějaký "přijatelný kompromis", nějaké "sociálně citlivější" a - pokud možno co nejdéle zcela nejasné - varianty. Ale všechna jednání této hry na změkčování původních hrůz asi nemají za jediný cíl ušetřit příští rok v erární pokladně úhrnem 42 miliard.

Cimrman, autor hry Vražda v salónním kupé, by pochopil hned, oč tu běží. O to, aby se občan "nemohl zbavit pocitu, že mu teče do bot". Netřeba mu vést vodu z roztočeného kohoutku hadičkami až do obuvi, stačí vést temné a mlžné řeči (anebo nakupovat vejce). Kdyby nic jiného, více zděšených "dobrovolníků" nahrne se k privátním fondům a svěří jim naději na slušný důchod v obavách, že jinak své chudobné stáří možná ani nepřežijí...

Tahle cimrmanovská hra o vraždě sociálního státu má úspěch v celé Evropě. Dokonce se lídři čehokoli na potkání ujišťují, že teď - právě v této chvíli, kdy se urodilo několik dobrých zpráv na úhoru světové ekonomiky - je ta nejvhodnější chvíle k vyrovnávání rozpočtů a ke dření lidí bez nože.

Když premiér Nečas na Žofínském fóru hovořil jak o nepopulárních úsporách, tak o "poněkud stabilnějším vývoji" v eurozóně, jeho slova byla jen ozvěnou názoru Maria Draghiho. Šéf Evropské centrální banky totiž předtím radil, aby "relativně příznivého období stabilizace" vlády využily k "dalším ekonomickým reformám".

Co se přesně myslí tou stabilizací? Vždyť se i u nás - a to je co říct - chystají různá srocení ve veřejném prostoru. Největší naše odborová konfederace se bude v pondělí 19. března radit o reakci na vládní politiku. Neboť - pravil šéf stotisícového odborového svazu KOVO Josef Středula - "není možné dále přenášet neschopnost správy veřejných financí na občany a zhoršovat jejich životní úroveň". Desetitisíce Španělů v sobotu trénovaly v ulicích šedesáti měst generální stávku, vyhlášenou proti drastickým škrtům na 29. března -  na den, kdy celá země vzpomíná výročí teroristických útoků na předměstské vlaky v roce 2004. Iniciátoři stávky tím vládní politiku fakticky s terorem srovnávají.

Takhle si Draghi s Nečasem představují stabilizaci? Lépe pochopíme tento protimluv pohledem na čísla burzovních indexů; jukají tam na nás nejvyšší čísla za posledních sedm měsíců. A hlavně: od prosince poskytla eurobanka "Supermaria" Draghiho soukromému finančnímu sektoru levné tříleté půjčky za více než 1000 miliard eur (zhruba 25 bilionů korun). Stabilizace jako Brno. Tím spíš, že Draghi bankéře ujistil, že "problémem není v tuto chvíli ani inflace".

No jistě, jak by mohla? Vždyť přiškrcení evropské ekonomiky již probíhajícími a "dalšími reformami" zajišťuje, že majitelé v ECB digitálně naklikaných euromiliard nezjistí, že dostali cinknuté zboží a že - alespoň prozatím - nedojdou úhony. Věru to nejsou oni, komu teče do bot.