Močečeze, vláda široké náruče

Minulé pondělí si Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem začali padat do náruče. Ještě si do ní nepadli, pád však započali. Předseda ODS couvl od předčasných voleb „zítra“ a předseda socialistů ustoupil od „exkluzivity“, kdy vyjednává pouze ČSSD s ODS. Obrat, chtělo by se říci, pokud ovšem za pár dní nebude všechno zase jinak. Ale jaký obrat?

Po pěti měsících nedohody to vypadá na start do lepších časů. Svědomitý občan si oddychne: Konečně tam nahoře, ve sněmovně a ve vládě, začnou něco dělat. Pokud to zas není jen jako, pokud Paroubek na nějaké další tiskovce nevybuchne jak semtex a všecko nerozmetá.

Výhoda vlády s tak obří podporou (174 poslanců) je jasná: může hravě prosadit třeba nutnou důchodovou reformu. Modrý volič však zmateně třeští oči. Delegáti víkendového kongresu ODS je minulý týden jistě třeštili také. Modročervenočernozelená koalice - nelze mluvit o duze, říkejme jí močečeze, pokud bude složena - v podstatě znamená dvě věci. Zaprvé: opozici budou tvořit pouze komunisti spolupracovníka StB Vojtěcha Filipa. Stanou se jedinými sněmovními kritiky vlády. Poslanci mají tvořit protipól moci výkonné. Jenže vládní poslanci toho moc nenaprotipólují.

Takže kontrolovat bude jen KSČM. Sedmnáct let po pádu KSČ je to trapas. Síla strany Filipovy značně naroste. Můžeme čekat, že v příštích volbách, uspěje-li močečeze, získají rudí klidně pětadvacet procent voličských hlasů.

Zadruhé: to, co nakousla Kubicova zpráva, tedy srůstání mafií a politiků zvláště z ČSSD, zůstane toliko nakousnuto. Stěží si lze představit, jak policie stíhá politiky vlády široké náruče...

Ještě jedna nevýhoda: před volbami opoziční ODS nabízela změnu všeho možného, hlavně snížení daní. Změna se konat nebude. Ale ono nejde ani tak o rovnou daň, rovné dávky, rovné důchody, ono jde o to, aby vláda měla vůbec nějaký směr (vizi po ní nikdo dávno nechce, z toho jsme už snad vyrostli). Jenže směr mít nebude; těžko směle vykročit do pravostředolevoekologična, že.

Takže nám možná povládne kabinet bez chuti a bez zápachu, mířící do všech stran, jen dozadu, do komunismu ne, neboť rudé do party barevní demokrati nezvou. (V tom bude muset couvnout Paroubek.) K čemu taková necílenost může dospět? K tomu, co tu probíhalo dosud, k porcování koláče. Politici vezmou nože a rozkrájejí si vlivné posty. Každý se pak nacpe tím svým urvaným kouskem. Oficiálně se však toto připravované spojení zatím jmenuje „vláda národního dialogu a českého předsednictví“, míněno v Evropské unii v roce 2009.

Co to, že Topolánek s močečeze vládou vystartoval pět dní před volebním kongresem ODS?

Jak známo, ve druhém kole nechtěl být jmenován premiérem. Logicky; vyhrává jedny volby za druhými, je bezkonkurenčně nejúspěšnější opoziční lídr ODS, ale pro svou vládu důvěru poslanců nesehnal. Prohrál. A přece ho Václav Klaus jmenoval znovu. Jako by si přál, ať prohraje ještě jednou, jako by chtěl dokázat: tenhle předseda ODS, který mě nemá rád a jehož já nemám rád, stojí za starou belu. Ale Topolánek je tvrdohlavý chlapík, možná si řekl: Tak jo, když mi to cpeš, když mě potápíš, já to vezmu. Nechceš, abych byl premiérem, a já se jím just stanu.

Možná plánuje další kousky, třeba vrácení volebního zákona do podoby let devadesátých, kdy se hlasy na mandáty přepočítávaly nejpřirozeněji, metoda byla nejméně nepřející vůči malým stranám. To by bylo dobré.

Topolánek mohl jednat zákeřně. Mohl s močečeze vládou přijít až po kongresu ODS. Mohl se nechat zvolit a pak prosadit svou. Udělal to otevřeně: Tohle teď chci, berte, nebo mě nevolte. Za odklad předčasných voleb někam do roku 2008 nebo 2009 to jistě na kongresu zchytá. Vždyť Paroubek nyní leží na lopatkách, sám přiznal: „Předčasné volby by pro ČSSD byly katastrofou.“ Topolánek, budou si myslet delegáti, nechá Paroubka utéct hrobníkovi z lopaty.

Jenže předseda ODS zřejmě nabyl dojmu, že pokud prohraje i druhé kolo a nastoupí Paroubek, pak se koalice ODS-KDU-ČSL-SZ rozpadne. Předseda ČSSD přetáhne pár poslanců, na ODS udělá dlouhý nos a ujme se vlády. Kdežto bude-li po Topolánkovu, stane se Paroubek jen blahobytným šéfem sněmovny na dva až tři roky.

Obrat k lepšímu či horšímu nenastane. Vláda močečeze by byla ze všeho nejvíce pokračováním dosavadní kličkované, nikam necílícího, porcovacího vládnutí. Pokud by ale prosadila důchodovou reformu, byla by alespoň k něčemu.