Novoroční kázání
08.01.2007 15:21
Napsat a přednést novoroční prezidentský projev, to musí být dost velká fuška. Znám to, když připravuju nedělní kázání. Čas běží, připravené prázdné papíry se mně vysmívají, nápad nepřichází. Od autority lidé očekávají výhled, rozkrytí a překonání skepse, která nás napadá a přepadá. Pokud by nápad nepřišel a já bych svou nedělní troškou jen přispěl do mlýna beznaděje, tak by mi po bohoslužbě dali posluchači pěkné kapky: „Sváťo, to jsem moh zůstat doma.“ Nebo: „Pane faráři, přečtěte si evangelium - tu radostnou zvěst pro člověka a pro lidstvo, a nezamořujte nám i posvátný prostor kostela svou osobní chmurou či chandrou, kterou musíme všichni každý den pracně překonávat.“
Letošní novoroční projev pana prezidenta připomínal právě tu situaci, kdy člověk sedí, a nápad ne a ne přijít.
Společenská atmosféra je horší než loni, řekla hlava státu, první část roku paralyzovaly blížící se volby, druhou politický pat, vedoucí k vleklému trápení, nekompromisní soupeření jednotlivých stran připomíná „občanskou studenou válku“, je nutno složit „zbraně hromadného ničení národní pospolitosti“. Václav Klaus vidí neochotu k reformám, netěší ho rostoucí zadlužení státu a tak podobně. Posluchač se diví: „Proč si prezident myslí, že střet několika politiků přerůstá v občanskou válku? Tahle poplašná zpráva přece neodpovídá realitě, ve které žijeme.“
Lidi zajímá, jestli zdraží elektřina, jestli bude na silnicích klouzačka a na horách napadne sníh, a potom i to, jak politici, až se zformují k akci, ovlivní jejich životy. Začněme konečně s reformami, vyzývá prezident, ale některé reformy už začaly. Od ledna se kupříkladu zvyšuje rodičovský příspěvek na dítě z 3800 na 7080 korun, téměř dvojnásobně. Tím se přibližujeme ostatním - západním - evropským zemím, je to velká pomoc rodinám a taky svobodným matkám. Ale máme na to? Není to sociální luxus, který naše země neutáhne? To je problém všech reforem: dohánět musíme kdeco, dovolit si můžeme jen máloco.
Pan prezident v projevu propadl skepsi. Až v závěru konečně odhodil utrápený tón, pochlapil se a pronesl slova, která bych mohl klidně použít i v neděli na kazatelně. „Moc bych si přál, abychom více mysleli na ty, kteří potřebují naši pomoc,“ pravil. A ještě: „Porozumění druhým je třeba usilovně a citlivě pěstovat, nic cennějšího není.“ Za to ta řeč, alespoň pro mě, stála.
Autor: Svatopluk Karásek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.