Očima Martina Hekrdly
O co se tu hraje

Úkol komentátora je dnes ještě těžší než úkol voliče. Ten si jen vybírá - tak mu to říkají - "jedno ze dvou zel". A přesto i on vyhlíží jako ten Buridanův osel, vposled uhynulý na neschopnost výběru mezi dvěma stejně (ne)žádoucími otýpkami sena. Analytik, jehož povinností je zvážit klady i zápory obou kandidátů v míře co nejúplnější, vstupuje však do veřejného prostoru, v němž 99 ze 100 zahýkání směřuje na podporu jednoho z kandidátů.

"Zeman lže, kníže se mýlí," shrnul tento typ "vyvážených informací" jeden webový poutník.
Ano, tak na to jdou, takhle to rozehráli: Miloš Zeman kryje lumpárny, zatímco Karel Schwarzenberg dělá kompromisy. Zeman je buran, Schwarzenberg roztomilý drsňák. Zeman má nebezpečného Martina Nejedlého, jednatele ruského Lukoilu, zatímco Schwarzenberg obšťastnil svůj štáb sochařem Davidem Černým, mravně vyfutrovaným a historicky citlivým natěračem ruského tanku na růžovo. A také Michalem Gregorinim, producentem předvolebního - věru noblesního a zvláště ke starým lidem vlídného - klipu "Přemluv bábu" Nebo největší sprostoty vůči lidem, kam až paměť sahá? Už nevím.

Jednostrannost škodí

Zeman má odporného Miroslava Šloufa, který je v podsvětí jako doma (ba snad i toho Václava Klause, který dal galérce amnestii), zatímco Schwarzenberg má nejlepšího ministra financí v dějinách novověku, Miroslava Kalouska. A ten, jak známo, v životě neviděl živého lobbistu, o zbrojařích nejspíš nikdy ani neslyšel, žádný padák mu nespadl a k jediné mrtvole se nedostal schválně. Navíc se jeho špatná reputace ukázala - řekl kníže, a ten to musí vědět - jako "kecy" Ale proč potom o Kalouskovi tvrdil, že "z pytláků bývali vždycky na stará kolena dobří hajní"? Asi chtěl říct, že pytlák je jednička. Což můžeme "viděti a posouditi", neboť Kalousek přece vždycky splnil, co hrozivě nasliboval. Například "odstíhání" policejního prezidenta.

Taková je situace, jednoduchá a přehledná. A písaříčkovi nezbývá, než zatlačit z druhé strany vrat.

Vynucená "prozemanovská" jednostrannost je ovšem společensky škodlivá. A nejen proto, že Miloš Zeman si zaslouží za uši již nyní - například za těžařskou filozofii v boji s kůrovcem na Šumavě nebo za islamofobní militarismus. A snad především za artikulaci přezíravého vztahu ohrožených nižších středních vrstev k "nemakačenkům", kteří už narazili na úplné sociální dno. A za jiná podobná gesta sebestředného maloměšťáctví. Knížecí družiníci, elitářští roztleskávači davů a verbíři do - řekl bych - Schwarzenberg Jugend však možnost vyváženého posudku sami, rozsáhle a zcela cíleně vyloučili.

A to je první, oč se tu hraje, a v čem už tahle země vlastně prohrála. Není naplněna základní podmínka demokracie: možnost voličů posoudit předmět rozhodování na základě dostatečných informací.

Povinné osvětlení

Ať už tedy volba dopadne jakkoli, ať se na Hrad posadí Zeman, nebo Schwarzenberg, bude to volba "cinklá" křivým zrcadlem nevědomosti, podmíněných reflexů a útočného fanatismu, které startují řetěz strukturálně podobných reakcí. Jak se do lesa zavolá, tak se z něj ozve. A doznívá pak předlouho.

Další prohra je nabíledni. Většina umělců a novinářů s lehkým srdcem do volební rulety odhodila českou tradici. Tradici, že kumštýř je svědomím a publicista pěšákem malého národa, ve kterém běh dějin - co se stalo, nelze odestát - akcentoval svérázné plebejství. Národním rysem se stal nedůvěřivý - byť k bojácné podlézavosti inklinující - pohled z pod selské lbi do zámeckých oken, za nimiž plesá "cizácké", v každém případě však běžnému životu odcizené panstvo.

Kejklíři z původně obrozeneckých prken, která zde znamenala svět, a písaříčkové z redakcí, které za minulých politických jar bývaly zde prvními i posledními pevnostmi svobody, se prostě naplno nastěhovali do zámku a profrcali své ukotvení, své kořeny. Odsoudili se tak - dříve či později - výhradně k umění a k martyriu vyvážené žurnalistiky. Jinak od nich brzy již nikdo nic nevezme. Ani umění, ani názor, ani informaci. Ba ani pes kůrku chleba.

Vlastně to tedy není tak docela smutné. Z této volby mezi dvěma nedokonalými jedinci, kteří mají své klady i zápory, své anděly i gangstery, své prototypy běžného lidství i neproniknutelné mudrlanty, své blázny i pitomce, může vzejít také něco užitečného: misionáři odloží sutany, vrátí se domů a budou už konečně nuceni držet se svých kopyt. Svých prken, pláten, stránek a webů. Své profese, ne pravé víry.

A ještě o něco celkem banálního, leč důležitého, se hraje. Víkendové volební utkání mezi "aristokratem a zemanem", městem a venkovem, bohatými a chudými, pravicí a levicí, vnese více světla do rozložení sociálních sil. A odhalí kvalitu jejich politických reprezentací. Musíme ji znát.