O novinářské etice
04.12.2006 00:00
Šmírování se u nás zabydluje jako krysy v kanálu
Redaktor MF Dnes Jaroslav Kmenta natočil skrytou kamerou Marka Dalíka, poradce a nejbližšího spolupracovníka premiéra Mirka Topolánka. Dalík nevěděl, že je nahráván nebo natáčen, a řekl věci, které by na mikrofon rozhodně nevyslovil. Měly noviny morální právo (trestněprávní rovinu věci nechme stranou) poradce tajně nahrát a věty bez jeho souhlasu zveřejnit? A dověděli jsme se díky této povýtce policejní metodě něco zásadního?
Obecně se soudí, že je eticky přijatelné tajně nahrát politika, který dělá něco špatného, například přijímá úplatek. Kdyby MF Dnes pořídila tajný záznam Topolánka a napsala, že premiér jedná s ČSSD jen na oko, ale ve skutečnosti se dohodnout nechce a loví prodejné socialistické poslance, asi by sklidila potlesk. Špiclování by se bralo jako veřejně prospěšná práce: o vládu, která stojí na nějak zkorumpovaných poslancích, přece nestojíme. Odporná stránka věci, to, že se z novináře stane tajný fízl, jakýsi „double agent“, který předstírá, že je kamarád, a zároveň se chystá spřátelenému politikovi podtrhnout židli pod zadkem, by bylo odpuštěno, i když to není pěkné.
Jenomže Dalík není poslanec, premiér, politik, Dalík je Dalík. Vyjednává pro Topolánka kdeco, ale zůstává soukromou osobou. Nahrávat Dalíka je problém. Šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský čtenářům vysvětlil, proč to jeho redaktor Kmenta udělal: aby se čtenáři dověděli, že ODS má tajně dohodnutou podporu poslance Michala Pohanky, který opustil klub ČSSD, a možná i dalších. Zdánlivě férové jednání o vládě se náhle jeví nefér a veřejnost má právo to znát. - Dejme tomu. Ale stálo to, co se veřejnost dověděla, za porušení Dalíkova soukromí? A co jsme se vlastně dověděli?
Že se u nás šmíruje a že šmírování tisknou noviny. Nejen policejní odposlechy, ale už i soukromé „natáčky“. Soukromí přestává existovat, dané slovo neplatí. Dalík říká: „Věřil jsem, že mám s Jaroslavem Kmentou korektní vztahy.“ Což si můžeme přeložit tak, že se občas sešli, a když si něco řekli out off record, tak to mimo záznam zůstalo. Ale náhle převážil veřejný zájem, tedy něco, co nikdo nestanovil, co si každý zkroutí, jak se mu to hodí. (Skini taky mlátí Romy, „aby byl pořádek“, a tomu bludu věří...)
Dozvěděli jsme se také, co soukromě řekl Dalík. Že ODS lanaří poslance ČSSD, aby jí dali hlas. Někteří to prý udělají a ne pro peníze, ale z „nenávisti k Paroubkovi“. Jediné, co žádají, je dál poslancovat. - Tomu se nechce věřit. Jak by ODS zařídila, aby ti, kteří Jiřího Paroubka zradí, zůstali poslanci? Na své kandidátky si je přece nevezme. A že by jim šlo o nenávist? - Jinému novináři Dalík řekl, že ODS má už pět poslanců ČSSD. To všichni nenávidí Paroubka? Nezdá se to divné? Motivem jejich konání přece není cit! Buďto Dalík v hospodě blábolil, co mu slina na jazyk přinesla, nebo lhal, anebo si dělal šprťouchlata.
Možná je to jinak, možná se pokusil politické soupeře ODS i nás manipulovat. ODS se děsí třetího pokusu o vládu, který by dostal Paroubek. Proč? Kolují různé fámy, podle jedné z nich má mít Paroubek kompromitující materiály na některé poslance. Tyhle fámy se až dosud vždy ukázaly jako nesmyslné, ale ODS jim možná věří a možná zkusila podobnou taktiku - zpochybnila jednotu ČSSD prostřednictvím Dalíka. Poslal přes MF Dnes Paroubkovi dva vzkazy: 1. Tví lidé tě nenávidí. 2. Máš ve svých řadách zrádce.
Dalík mohl počítat s tím, že takový „špek“ deník otiskne. Mohl si tím být jist. Topolánek se svého poradce vehementně zastal, což by napovídalo, že buď o Dalíkově režii věděl dopředu, nebo mu alespoň vyhovuje.
Pro nás (veřejnost) je podstatné, že jsme se nedozvěděli nic. Skrytá kamera veřejnému zájmu vůbec nepomohla, jen věci zatemnila. Byli jsme manipulováni „píáristou“ Dalíkem? Nebyli? Netušíme. O investigaci Kmenty se nemůžeme opřít, ač jeho pohnutky jistě byly bohulibé, redakce MF Dnes jistě chtěla posloužit veřejnému zájmu. Neposloužila. Jen o krůček posunula hranice toho, co je v Česku normální. Nahrávat kohokoli bude za chvíli samozřejmost. A noviny, které touží po senzacích, neboť jim zajišťují čtenáře, budou tyto autentické nahrávky z hospod čím dál více tisknout.
Šmírování u nás zdomácňuje jako krysy v kanálu. Policie odposlouchává kdekoho, nahrávky tečou ven a média je používají. Omluvitelné je skryté nahrávání (policejní i žurnalistické) pouze tam, kde se chystá vážný zločin. Jinak nás takové metody vracejí do totality, kdy měl kdekdo schizofrenní pocit, že je sledován.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.