Očima Marka Přibila
Pád Václava Klause
09.01.2013 15:01 Glosa
Výrok "nevstoupíš dvakrát do téže řeky" je připisován řeckému Herakleitovi. Pro výjimečného českého prezidenta Václava Klause však samozřejmě platí rčení opačné, tím i ojedinělé: "Nevstoupíš podruhé do jiné řeky."
Vysvětlím v širší souvislosti: Klaus tak, jak jej známe, by nebyl nikdy tak výraznou osobností nebýt Václava Havla:
Ano, dramatik a ekonom, dvě diametrálně odlišné profese i osobnosti, zároveň dva čelní představitelé České republiky a hlavně dva věční rivalové, jejichž společné působení v nejvyšší politice provázely téměř po celou dobu dramatické neshody. Jejich pohled na svět se zásadně lišil, stejně jako se lišily jejich názory na český kapitalismus, zelené či evropské sjednocení.
Klaus se vůči Havlovi vymezoval snad vším, co bylo zrovna po ruce. Dokonce v tisku rozebíral dílo Milana Kundery, dokonalého stratéga v oblasti konstruktérství architektury románu, kterého si "přivlastnil", který jezdil po roce 1989 z Francie do Čech jen inkognito a o němž je známo, že se s Havlem nemusel kvůli sporu o smysl československého experimentu v roce 1968 starému přes čtyřicet let.
Smutná Havlova smrt byla pak vpravdě kunderovským paradoxem, kdy to, co v životě člověk činí, obrátí se vždy fatálně proti němu. Havla totiž pochoval Klaus. Dobrý romanopisec by napsal, že s jízlivým úšklebkem na rtech.
Ale teď se karty obrátily proti šachistovi - podruhé od sarajevského atentátu, jak sám včera "přiznal". Z jeho slov, že nic nekončí, že před 15 lety v podobné situaci řekl větu "jedeme dál", jež platí i dnes, tak z nich lze nepochybně vyvodit, že po odchodu z Hradu počítal s pokračováním ve vrcholné politice. Neumí totiž plavat v jiné řece, kalkul byl tak zřejmý.
Nespokojení občané prožívají od nástupu vlády Petra Nečase hořké zklamání z politického směřování země. Nadto doba se mění rychleji, než je jí s to moderní člověk porozumět. Celý systém se ocitl nad propastí, a jelikož nemá skutečného "pilota", hrozí mu pád.
Proto kdyby Nečasova vláda v době prezidentské volby padla a nebyly hned předčasné volby, Češi by mohli slyšet na to, přišla-li by v podobě premiéra překlenovací vlády (s nominanty ODS a ČSSD) osobnost, která nastolí pravidla a řád jakýmsi návratem ke "starým dobrým hodnotám" (viz novoroční projev a opoziční smlouva). A nemusí to být nutně člověk nový, ba právě naopak: je přece lepší, bude-li to člověk, jenž zná řešení, jehož názory se nemění. V době, kdy světu už téměř nikdo nerozumí, by se pak takový politik mohl jistě vrátit do čela rozbité ODS, aby pod jeho taktovkou povstala z popela jako bájný Fénix.
Duo Zeman na Hradě (ostatně podle Klause jediný politik mezi kandidáty) a Klaus ve sněmovně se jevilo jako čím dál reálnější. Zeman (rovněž stěžejní aktér smlouvy o pozicích) v kampani září jako kometa, a copak by snad někomu vrtalo hlavou, jak moc stál šachista za krizí Nečasovy vlády, jak moc ji chtěl a proč? Jenže pak přišel i jeho vlastní kunderovský paradox - amnestie.
Snad vrtoch, zlý tah, snad odměna pro "vyvolené", anebo zametání stop pro úhybné manévry či touha po nesmrtelnosti? Těžko říct, víme jen, že se mu vymkla z rukou, obrátila se proti němu celou svojí silou. Řeči o tom, že v případě drtivé kritiky omilostnění nejde o kampaň proti samotné amnestii, ale proti němu, proti hodnotám, které představuje, zastává a které více než dvacet let v politice prosazuje, zajímají už asi málokoho. Na rozdíl od dob sarajevského atentátu totiž už téměř všichni vědí, že Klaus kráčí pořád v té samé řece, že do jiné už nikdy nevstoupí, že nic nedělá jen tak, protože šachisté a loutkaři to ani jinak neumějí. Proto jeho portréty už sundávají ze zdí úřadů a škol.
Dobrý romanopisec by napsal, že kdesi v nebi se kdosi jízlivě ušklíbá.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.